Vyklízíme pozice a platíme za to

Začněme Saúdskou Arábií. Jak bylo již mnohokrát zdůrazněno, Džamál Chášakdží patřil k saúdskoarabskému establishmentu. I když nebyl členem rodu Saúdů, pocházel z vysoce postavených kruhů. Řídil důležité saúdskoarabské noviny a pracoval pro významné členy královské rodiny. Setkal jsem se s ním poprvé před 14 lety, byl jedním z těch, kteří mi pomáhali, když jsem týden pobýval v Rijádu a Džiddě. Chášakdží pracoval pro prince Turkího al-Fajsala, dlouholetého šéfa saúdskoarabských tajných služeb, který tehdy působil jako velvyslanec v Británii a později se měl stát velvyslancem ve Spojených státech. Turkí je jedním ze synů krále Fajsala. Jinými slovy – patří k nejvýše postaveným členům královské rodiny mimo samotného vladaře.

Chášakdží byl i v té době liberálem a reformátorem, vždy ale umírněným a opatrným. Obával se, že příliš rychlé reformy mohou mít rozvratné účinky. „Byl bych raději, kdyby vláda postupovala (proti extremistům) důrazněji,“ řekl v roce 2005 v mém pořadu Foreign Exchange. Zároveň ale varoval před ukvapenými kroky. „Nechceme společnost rozložit,“ dodával.

K současnému přístupu korunního prince Mohameda bin Salmána, jeho směsi autoritářství a skutečných reforem, byl Chášakdží kritičtější, nikdy se ale neproměnil v radikála. Jak mohl tedy v někom budit pocit ohrožení? Možná je to tím, že ho saúdskoarabský establishment respektoval. Terek Masoud z Harvardovy univerzity se domnívá, že celá aféra naznačuje existenci hlubších rozporů uvnitř…