Ta naše lichotka česká

Hezká je jako na louce kytička. Sice prostičká, přitom nejhezčí ze všech. Ovšem jestli nám zahyne, všechno s ní pomine, potom už nebudem žít. Řeč je o České písničce, kterou si pro svůj film Písničkář o hudebním odbojáři za rakousko-uherské monarchie napsal v roce 1932 Karel Hašler. V těch pár verších, které brzy zlidověly, se ukrývá několik utkvělých představ i lákavých sebeklamů o prosté, leč nedostižné kráse i křehkosti českého národa.

Do dnešních dnů je melancholicky lítostná, až sentimentální skladba největším Hašlerovým hitem a přežila mnohem víc sezon, než bývá u šlágru zvykem. Zpívala se během protektorátu, dočkala se pozornosti v druhé půli let šedesátých a po vzniku České republiky v devadesátých letech se běžně vyskytovala v nejsledovanějších estrádách komerční televize Nova. V každém z těch časů dokázala rezonovat s pocity národní obrody a sebeuvědomění. Ostatně Česká televize se v pátek 26. října chystá v rámci oslav sto let od vzniku republiky odvysílat záznam koncertu se současnými interpretacemi autorových skladeb.

Málokterá postava je tak přítomná v DNA české písňové tvorby tak jako Karel Hašler (1879–1941) – a to nejen ideově, ale i z hlediska toho, jak se začal v Československu formovat zábavní průmysl. „Byl by notorickým Zlatým slavíkem, nositelem Ceny Thálie za jevištní výkon, nositelem Českého lva za hlavní postavy ve filmech a držitelem Zlaté desky za počet prodaných nosičů hudby – kdyby si česká společnost v první polovině 20. století…