0:00
0:00
Kultura26. 5. 20186 minut

Nečekaná podoba krásy

Na veřejnost se dostávají neznámé snímky Josefa Sudka z konce druhé světové války

Sběrna kovů na Maninách, 1945. (Rozebraný Palackého pomník)

Na výstřely z posunujících se ruských tanků odpovídala zákeřná střelba nacistů, poschovávaných na střechách domů. Josefovo černé krycí plátno, připravené na jeho hlavě pro prvý snímek, zbělalo v několika vteřinách zvířenými oblaky prachu, z nichž se ozýval jeho hlas: ‚Už to mám v mý bouchačce, teď ať si střílej.‘ Rychle jsem Josefa strhl do brány barokního paláce, aby odtud trochu krytý pokračoval ve své práci. Teprve teď měl čas všimnout si krve tekoucí z mé hlavy, zasažené padajícím zdivem.“

Tak před dlouhými dekádami vzpomínal výtvarník Vladimír Fuka na květen 1945, který během pražského povstání strávil v učňovských službách u fotografa Josefa Sudka. Historka zněla až neuvěřitelně odvážně. Jak známo, Sudek při práci používal těžkou velkoformátovou kameru na dřevěném stativu, přičemž ho v pohybu v nebezpečných ulicích sužovaných nepřehlednou střelbou musel navíc omezovat fakt, že měl jen jednu ruku – o tu druhou přišel za první světové války. Aniž bychom chtěli světoznámému fotografovi ubírat na statečnosti, je nutné říci, že Fuka si příběh očividně vybájil.

↓ INZERCE
Pražské povstání, květen 1945. (Staroměstské náměstí po bojích)

Bezpečně to můžeme konstatovat díky výstavě Josef Sudek: Topografie sutin, která minulý týden začala v Domě fotografie Galerie hl. města Prahy. Vůbec poprvé jsou zde veřejně prezentovány Sudkovy práce, v nichž zdokumentoval válečné škody v pražských ulicích. Dosud se ukrývaly v archivech, často jen v…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc