Maršál z Dejvic

Zní to jako pozdrav z časů, kdy maršál Koněv sbíral medaile. Kolektiv velvyslanců bývalých sovětských republik Ázerbájdžánu, Arménie, Běloruska a Kazachstánu podpořil ruského kolegu a připojil se k dopisu pro české ministerstvo zahraničí. Požadují, aby radnice Prahy 6 nemohla rozhodovat o osudu pomníku zmíněného Ivana Koněva.

Přitom radní Prahy 6 nechtějí udělat nic jiného než vybavit Koněvovu sochu vysvětlující tabulkou. Socha dominuje rezidenční části Dejvic a úvaha, že by občané měli vědět, kdo je onen pán v kabátě s šeříky a kynoucí levicí, není nijak radikální, nebo dokonce skandální.

Dnes se u sochy píše, že Koněv jako velitel Rudé armády zachránil Prahu před zničením. Jenže jeho vojáci přijeli do Prahy až 9. května, kdy byla nacistická armáda na ústupu a ke zničení se nechystala. Navíc Koněv pak velel i brutálnímu potlačení maďarského povstání na podzim 1956, o pět let později se podílel na krizi vyvolané stavbou berlínské zdi a v roce 1968 řídil průzkumnickou činnost před invazí do Československa.

Maršál z Dejvic je tedy průvodcem velmocenské politiky Sovětského svazu včetně krvavých konotací. Ve svobodné společnosti, kde není zvykem před veřejností něco tajit, je zpřesnění informace o muži na významném pomníku naplňováním principů, na nichž je svobodný stát postavený. Druhým principem je respektování pravomoci samosprávy, která o svém území rozhoduje.

Přesto je potřeba uznat, že i ruská stížnost podpořená čtveřicí dalších států má logiku. Jaký má smysl…