Pomalu, příteli

Přesně před rokem okouzlil tehdy čerstvě zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron i Němce. Zaujalo je charisma, které z uhlazené berlínské politiky neznají. Politikům a ekonomům Macronův příslib změn vrátil mizející víru, že je stagnující Francie schopná se reformovat. A především Německu, které považuje evropskou integraci za nejvyšší národní zájem, spadl ze srdce balvan obav z výhry nacionalistky Marine Le Pen. „V každém začátku se skrývá kouzlo,“ citovala viditelně spokojená Angela Merkel básníka Hermanna Hesseho, když loni v květnu v Berlíně poprvé přivítala nového lídra Francie.

Macron od té doby plní své vnitropolitické sliby, například liberalizuje trh práce a odstraňuje privilegia některých profesí: čelí proto doma masivní stávce železničářů a bouřit se začínají i studenti. Ovšem druhá – dejme tomu nadnárodní – část jeho étosu, výrazný posun EU směrem k těsnější integraci, zatím zůstala u slov. Nikoli jeho vinou. Politika v Německu, nejdůležitější zemi EU, byla kvůli volební kampani a následnému složitému vyjednávání nové vlády téměř rok zablokovaná. Až nyní se věci dávají opět do pohybu.

„Kouzlo nového začátku jsme zakonzervovali a o pár měsíců posunuli. Teď ale může začít působit,“ řekla Angela Merkel v půli dubna, když u ní byl Macron opět na návštěvě. „Odklad“ se však projevil. Pocit úlevy z Macronovy výhry už nepůsobí tak silně jako vloni a francouzský prezident ví, že to „s novým založením Evropy“, o kterém mluvil v září na pařížské Sorbonně, nebude…