Když se řekne Venezuela, většině lidí se vybaví Hugo Chávez, ropné bohatství, následný krach hospodářství a politická krize. A Kniha noci do této nepochopitelné temnoty moc světla nevnáší – ač je uváděná jako první dílo ze současné Venezuely na českých pultech po dlouhých desetiletích. Ne že by debut Rodriga Blanca Calderóna nedostál požadavkům na současný a v dobrém slova smyslu angažovaný román, ale zároveň je to kniha až příliš mnoha rovin.
Detektivní pátrání se prolíná s kurzem o jazykovém jevu zvaném palindrom, líčení současné politické mizerie se mísí s exkurzy do historie represivních režimů. Současný Caracas je tu místo plné násilí i politické zvůle a kniha přitom nešetří hororovou atmosférou: za brutálními vraždami žen stojí zvrhlý psycholog a nikde není dost bezpečno, zejména v noci. Autor před románem napsal několik ceněných knih povídek, a dokáže tak mistrovsky vybudovat atmosféru kapitol nebo linek vyprávění; má však problém, aby struktura komplikovaného přediva držela pohromadě. Linie jsou zajímavé i v tom, jak čerpají z latinskoamerické literární tradice, ale zároveň je to další past. Najdeme tu trefné narážky především na autorův přiznávaný vzor Roberta Bolaña, ale čtenář se zároveň nedokáže zbavit dojmu vršení situací a postav, které už „někde četl“. Množství aluzí unavuje, navíc nesmí chybět už notně klišovitá postava zhrzeného literáta.
Kdyby autor zůstal u črt z temného Caracasu a jeho obyvatel, jež umí výborně vystihnout, a rozvinul je do příběhu, bylo by to mnohem zajímavější než úniky do intelektuálních hříček. V knize se tak ozývá bolest celé současné latinskoamerické literatury – neschopnost vyprávět příběh srozumitelný i jinde. Ostatně samo za sebe mluví to, že kniha potřebovala překladatelský doslov. Je výborně napsaný, ale nakonec působí jako berlička, bez níž by román byl směsí nepochopitelných bizarností.
Autorka je spisovatelka.
Rodrigo Blanco Calderón: Kniha noci
Přeložil Vít Kazmar. Odeon, 368 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].