Slitujte se a už mě nemučte. Není to tak dlouho, co se zavedl konec kouření v kavárnách a restauracích. Změnilo mi to život poměrně výrazně, protože coby kuřák jsem téměř přestal do kaváren chodit. Občas tam člověk musí pracovně a zjistí, že ve městech se žádná apokalypsa neodehrává. Ve většině podniků vůbec nechybím, mají tam dokonce více hostů než předtím. Hned na první pohled přibylo v podnicích žen, které evidentně oslavují fakt, že nebudou muset doma veškeré své oblečení hned po svlečení vhodit do pračky, protože načichlo kouřem. Tak už to neměňte, byl by to zbytečný chaos.
Chci předeslat, že na mě nefunguje jediný racionální argument. Mám tabák rád, takže vyjádření nadšených lékařů, jak po roce máme méně pacientů, na mě funguje stejně přesvědčivě, jako když dítěti řeknete, že si nemá dát bonbon, ale zeleninku. To vlastně není dobrý příměr, dítě ještě netuší, že si ubližuje, já ano. Změnu si ale přála většina společnosti, evidentně je spokojená, nevadí jí absurdnost situace, kdy nás stát vychovává a nutí nám „správný“ životní styl, i když pobýváme v soukromých (myslím tím z vlastnického hlediska) prostorech. Tak to prostě nechme.
Tohle je výkřik muže, který ví, že jeho čas minul.
Napadají mě pochopitelně zákeřné námitky, či spíše výmluvy. Pokud někdo tak moc dbá o mé zdraví, až mi zakazuje kouřit v přítomnosti jiných lidí, jak může strpět auta ve městě? Naprosto nepochybně také mému zdraví více škodí Okamurova SPD… Trh…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
