Asociální Česko

Proběhly přijímací zkoušky na střední školy. Zkoušky povinné, organizované státem, k jejichž výsledkům musí školy přihlížet. Celá akce má přitom jeden tragikomický ráz: samy zkoušky by se mohly stát součástí učební látky. Příkladem, podle něhož by se středoškoláci učili, jak vypadá asociální politika v praxi.

Ten příběh je docela prostý. Stát si usmyslel, že zájemci o studium na střední škole s maturitou by měli mít nějaké minimální znalosti, které bychom si měli ohlídat. Tak vznikla instituce, vymyslela testy, systém jejich hodnocení a nařídila školám testy i hodnocení respektovat.

Rodiče dětí ale s překvapením zjišťují, že testy jsou především v matematické části nečekaně náročné. Dokonce že neodpovídají znalostem, jež si jejich děti odnášejí ze školy. Stát totiž pečlivě nasadil laťku, kterou je potřeba přeskočit, už však mnohem méně pečlivosti prokázal tam, kde je třeba posílit či zlepšit výuku a matematiku děti skutečně naučit. Navíc dlouhodobě toleruje, nebo dokonce systémově vytváří velké rozdíly v jednotlivých základních školách. Děti z horších škol proto přicházejí k přijímacím zkouškám s obrovskými mezerami ve znalostech.

V takové situaci, která je v Česku naprostou realitou, nastupují na scénu jako nouzová záchrana rodiče. Někteří platí doučování, jiní celé měsíce před zkouškami své děti učí. Ti, kdo nemají ani peníze, ani matematické dovednosti, posílají své děti do boje. Do boje se státem, který selhává při vytváření kvalitního systému…