Už není všemocný

Caligula chtěl ze svého koně udělat konzula. Robert Mugabe chtěl, aby se po něm stala prezidentkou Zimbabwe jeho žena Grace. Toto srovnání je však trochu nespravedlivé. Caligulův kůň nejezdil na rozmařilé nákupy, když Římané hladověli. Jedinou kvalifikací Grace Mugabeové pro nejvyšší úřad bylo její manželství s Robertem Mugabem, mužem o jednačtyřicet let starším, s nímž si začala v době, kdy jeho první žena umírala. Její ambice však minulý týden překazila armáda, která se chopila moci s tvrzením, že to není puč, přestože bylo naprosto jasné, že to puč je.

Tak uboze tedy končí éra jednoho z velkých afrických diktátorů. Mugabe špatně vládl Zimbabwe sedmatřicet let. Když šlo toto číslo Economistu do tisku, byl – nezraněný – v domácím vězení. Přestože si směl ponechat titul, o svou moc přišel. Ve třiadevadesáti letech, vetchý a zapomnětlivý, konečně přestal ovládat zemi, kterou zruinoval. Je zázrak – a současně i ostuda –, že to mohlo trvat tak dlouho. Neúspěch jeho revoluce přesto může být v lecčem poučný.

Mugabe byl kdysi velice obdivován (a stále je, těmi, kdo se domnívají, že antiimperialistická rétorika je něco víc než schopnosti). V sedmdesátých letech, v zemi, která se tehdy jmenovala Rhodesie, bojoval proti bělošské vládě a v roce 1980 v souladu se zákonem vyhrál volby. Hlásal smíření s bývalými bělošskými utlačovateli. Nové Zimbabwe, jemuž pomáhala dobrá vůle celého světa i pěkné úrody, nějakou dobu prosperovalo.

Ale tak jako mnozí další revolucionáři ani…