Most do světa dezinformací

Mediálnímu byznysmenovi Michalu Voráčkovi se bezesporu povedl obchodní majstrštyk. Před sedmi lety se rozhodl zariskovat a vložil peníze do rozjezdu nového média, kterému dával šanci málokdo. Teď se může spokojeně usmívat. „Investice se zhodnotila,“ říká podnikatel, který nedávno prodal další balík akcií v Parlamentních listech senátoru Ivo Valentovi a stal se jen třetinovým podílníkem.

Voráčkovi se však nepovedl jen dobrý obchod. Médium, které vybudoval, je dnes nepřehlédnutelné a vyvolává spousty emocí. Pro jedny jsou Parlamentní listy serverem, který dává výrazný prostor konspiraci a dezinformacím, pro druhé jsou kotvou, jíž můžou věřit. Tento titul každopádně přinesl zcela nový způsob, jak se dají prodávat a konzumovat informace. Se všemi riziky, jež k tomu v dramaticky se proměňujícím mediálním světě patří.

Výbušná kombinace

Kdo v prvních letech zavítal do redakce Parlamentních listů, jen těžko si mohl toho nápisu nevšimnout: „Článek do půl hodiny, analýza maximálně hodinu.“ Slogan, který visel novinářům nad hlavou, jim měl připomínat dravost redakce, v níž pracují. Koncept Parlamentních listů byl od začátku postaven na tom, že veřejnosti nabízejí co nejvíc zpráv a pokud možno ve chvíli, kdy se dějí.

Obchodní model spočíval v získání maxima čtenářů s minimálními náklady. Na chrlení článků byli najímáni studenti nebo novináři bez větší praxe, kteří pracovali ve třech směnách. První nastupovala v šest hodin ráno, poslední končila po desáté večer. A tak je tomu dodnes. Ranní směna dostává hned z tiskáren čerstvé noviny, jejichž články kopíruje a zhutňuje do kratších materiálů.

Přes den pak další směny sledují tiskové konference politických stran nebo to, co běží ve zpravodajských televizích a na sociálních sítích. A znovu to „překlápějí“. Kouzlo Parlamentních listů ale spočívá v jedné podstatné novince: vedle přepisování novin se redakce od začátku soustředila na produkci materiálů, v nichž šlo vždy o nějaký výbušný konflikt.