Plody Trumpova chaosu

Minulý týden jsem v Londýně potkal jistého Nigerijce, který mi ve stručnosti vysvětlil, jak dnes většina světa vidí Ameriku. „Vaše země se zbláznila,“ prohlásil, napůl rozzlobeně, napůl pobaveně. „Pocházím z Afriky. Vím, jak to vypadá, když jsou věci na hlavu, nikdy bych ale nečekal, že to uvidím v Americe!“

Větší smutek vyzařoval z mladé Irky, s níž jsem se setkal v Dublinu. Studovala na Kolumbijské univerzitě, založila si firmu a žila devět let v New Yorku. „Došlo mi, že jako Evropanka zastávám velmi odlišné hodnoty než dnešní Amerika,“ říkala. „Pochopila jsem, že se musím vrátit do Evropy, žít a založit rodinu někde v Evropě,“ dodala.

Svět si již v minulosti prošel svými vlnami antiamerikanismu. Ta současná je ale velmi odlišná. Zaprvé je z ní cítit naprostý šok z toho, co se vlastně odehrává, z bizarní kandidatury Donalda Trumpa, po níž následuje naprosto chaotický výkon funkce. Zmatek je tak naprostý, že dokonce i zapřisáhlý republikán Karl Rove popsal minulý týden prezidenta jako „mstivého, impulzivního a krátkozrakého“ a prezidentovo veřejné zostouzení ministra spravedlnosti Jeffa Sessionse jako „nespravedlivé, nepodložené, nevhodné a stupidní“. Kenneth Starr, kdysi velký inkvizitor Billa Clintona, šel ještě dále a popsal způsob, jakým Trump se Sessionsem zachází, jako „jedno z nejurážlivějších a zásadně chybných chování prezidenta, jakých byl za pět desítek let v hlavním městě svědkem“.

Úpadek americké pověsti má ovšem ještě jeden aspekt. Podle nedávného…