Máme nervy na mazlení

O důležitosti fyzického kontaktu mezi matkou a dítětem toho věda ví už hodně, zpravidla však o tomto tématu uvažuje z hlediska vývojové psychologie. Doteky podle ní vytvářejí „vazbu“, která je klíčová pro zdravý vývoj člověka a pro jeho schopnost pěstovat funkční vztahy. Do tohoto poznání v posledních letech ovšem přidali jeden zajímavý dílek neurologové. Zjistili, že naše potřeba doteků má biologický základ a matka příroda nám k jejímu naplňování dokonce poskytla speciální nervová vlákna.

Pohlazení dýškem

Různé národy přistupují k dotýkání různě. Jedna hojně citovaná studie ze šedesátých let minulého století například změřila, že zatímco dva Angličané se během hodinové konverzace vzájemně nedotknou ani jednou, Francouzi na sebe sáhnou stodesetkrát a obyvatelé Portorika dokonce stoosmdesátkrát. Navzdory kulturním rozdílům ovšem platí, že přátelské doteky mají napříč planetou jedinečnou moc ovlivňovat lidské chování, vztahy a náladu.

Pár příkladů, které vědci v různých studiích prokázali: Miminka, kterých se matka dotýká, lépe přibývají na váze. Věci, které se dotkneme, přisuzujeme větší hodnotu než té, na kterou jen hledíme. Po přátelském poklepání po rameni se u lidí zvyšuje chuť spolupracovat s ostatními, a ne s nimi soutěžit. Servírka, která se nás dotkne, dostane větší dýško. Školáci na letmé poklepání na ruce reagují třikrát větší chutí aktivně mluvit během vyučování.

V americké NBA je míra dotýkání mezi hráči ukazatelem úspěšnosti…