Jak zachránit sýčka

Sýček obecný býval nedílnou součástí zdejší krajiny. Populace těchto drobných soviček ale klesla za posledních čtyřicet let o devadesát procent a ochránci přírody bijí na poplach; nyní jich u nás zbývá posledních 130 párů. „Stačí dvě tři tužší zimy, a o sýčky můžeme přijít úplně,“ říká Martin Šálek (36) z České společnosti ornitologické a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

V poslední době jsme mohli v médiích narazit na katastrofické titulky, že sýček obecný je téměř před vyhynutím. V Evropě ale ubývají dlouhodobě, nejedná se tedy spíše o senzaci v okurkové sezoně?

Mohlo by se to tak zdát, navíc si člověk může klást otázku, proč tolik povyku kolem sýčka, když ohrožených druhů, nejen ptactva, jsou desítky až stovky. Nicméně publicita spojená s konkrétními projekty může být pákou k tomu, aby se ochrana ohroženého druhu dala do pohybu, byla pružnější. Tím, že na problém upozorňujeme, se snažíme, aby to se sýčkem nedopadlo třeba jako s dropem velkým, kdy se u nás záchranný program vyhlásil až minulý rok, tedy deset let poté, co zde tento ptačí druh vyhynul.

V čem je sýček důležitý?

Jeho význam spatřuji v tom, že je to takový „deštníkový“ druh, bioindikátor zdravého prostředí. Oproti jiným ptačím druhům, které během zimy migrují na jih, tu žije na stejném místě, tudíž jeho domov musí obsahovat dost pestré potravy po celý rok.

Proč došlo k tak rapidnímu poklesu populace sýčka?

Kolaps je spojen se strukturou a hospodařením v zemědělské krajině. Zatímco v předválečných dobách byla charakterizována maloplošným a extenzivním hospodařením, od padesátých let, kdy se začalo hospodařit velkoplošně a intenzivně, se krajina stala homogenní pouští. A není to jen příběh sýčka, scelování půdy vedlo k poklesu jeho dalších souputníků v zemědělské krajině, katastrofální úbytek zaznamenáváme u populace zajíců, koroptví, skřivanů…

Ničí je tedy lidská činnost.

Ano, jelikož drobná pole byla scelena do velkých bloků, louky zarostly či byly rozorány, došlo k tomu, že ptáci ztratili vhodné prostředí pro hnízdění a lov potravy. Ubyla loviště, zejména krátkostébelné trávníky a pastviny, a hlavní potrava sýčků – velký hmyz. Také zatímco dříve sídlili převážně ve stromových dutinách – starých hlavatých vrbách, v sadech v ovocných stromech, ve stromořadích kolem cest –, přemístili se do lidských sídel, do budov. A tam je mnoho technických pastí – fukary, svisle stojící roury, nádrže na vodu a melasu, ze kterých se nedokážou vydrápat ven, mnoho sýčků také hyne na silnicích. V neposlední řadě také špatně snášejí tuhé zimy, takže stačí dvě tři po sobě a tuto malou izolovanou populaci to může víceméně položit. V dobách, kdy tu žily tisíce párů, se podobné výkyvy dařilo vyrovnat.

Jak se snažíte sýčky ochraňovat?

Jednak bezpečnými budkami, kde je v době hnízdění neohrožují kuny nebo kočky. Hlavně je to ale spolupráce s farmáři, snažíme se prosadit vhodné hospodaření a pásovou seč luk v okolí hnízdišť, abychom podpořili lovecké příležitosti pro sýčky, kteří nedokážou ve vysoké trávě potravu chytit. A také je to odstraňování technických pastí, třeba ve zmiňovaných sudech s vodou, kde umírá hodně ptáků, přičemž stačí dát dřevěnou podložku nebo pletivo kolem obvodu nádrže, aby se dokázali vydrápat ven.

V minulosti nebyl sýček příliš oblíben, jeho houkání prý přivolává smrt.

Dodnes mě překvapuje, jak je tato pověra v lidech hluboce zakořeněná. Setkali jsme se třeba s tím, že na jednom statku, kde hnízdily sovičky ve starém holubníku, poté, co jsme majitele upozornili na to, jak ohrožený druh sýčci jsou, otvor zazdili; báli se, že by jim mohli přinést smrt.