0:00
0:00
22. 7. 20172 minuty

Víc než polski film

Lpění na tom, abychom si i my mohli dělat, co chceme, je tak silné, že dokonce zastiňuje obavy z Babiše

Polský neformální vládce, předseda strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński prohlásil, že jejich soudy jsou bašta postkomunismu a neodrážejí zájmy Poláků. Jakých Poláků, nesdělil. Svoji stranu a tím i parlamentní většinu ale dovedl k hlasování, na jehož konci je umetená cesta k ukončení soudní nezávislosti v Polsku. Ministr spravedlnosti totiž může odvolat soudce Nejvyššího soudu a patrně to udělá. Důvod má být prostý: Kaczyński si chce změnit volební zákon a nynější Nejvyšší soud by mu to mohl komplikovat.

„Jde o útok na fungování demokratického právního státu,“ konstatuje se ve společném prohlášení šéfa Ústavního soudu Rychetského, Nejvyššího soudu Šámala, Nejvyššího správního soudu Baxy, nejvyššího státního zástupce Zemana a ombudsmanky Šabatové. Čeští politici se k situaci v Polsku nevyjadřují, případně někteří z nich na sociálních sítích kritizují vedení Evropské komise za to, že zvažuje Polsko za odklon od právního státu potrestat.

↓ INZERCE

Poměry v Polsku, stejně jako předtím v Maďarsku jednoznačně směřují k vážnému potlačení liberální demokracie jako principu státního zřízení. Je pozoruhodné, jak snadno a rychle se to děje, a jak málo jsou proti tomu ochotni cokoli dělat přátelé Polska. Něco dělat znamená v našem případě projevit nesouhlas, obavy o další vývoj. Pokud nás polská vláda považuje za své přátele, pak by měla takové obavy ocenit.

V politice ale panuje falešná zásada nevměšování se. Další důvod mlčení může být stádní instinkt. Hlavně čeští konzervativci mají pocit, že musí s kolegy v polské vládě proti EU držet basu. Lhostejnost k dění v Polsku může souviset s obavou, aby nám někdo nemluvil do našich věcí, až začneme sami něco měnit.

Lpění na tom, abychom si i my mohli dělat, co chceme, je tak silné, že dokonce zastiňuje obavy z Babiše a jeho plánů na proměnu českého státu, před nimiž jinak političtí konkurenti tak rádi varují. Neměli bychom ale spíš chtít, aby i vůči nám – pokud se někdy něco stane – projevili přátelé z Bruselu, Berlína, Varšavy či Bratislavy elementární obavu o zdejší svobodu?

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, přeji vám inspirativní čtení.

MAREK ŠVEHLA
zástupce šéfredaktora


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].