V Bruselu pracuji pro Evropský parlament, s žertem dodávám, že bohužel nikoli jako člen ochranky, což by se mi vzhledem k mé vášni pro kung-fu líbilo. Náročná práce v politických kuloárech si ale pochopitelně vyžaduje kompenzaci v podobě řádného fyzického a bojového tréninku, takže jsem ihned začal hledat adekvátní kung-fu školu.
V Praze jsem dříve několik let cvičil jihočínský styl chung-ťia, tak jsem se vydal hledat tímto směrem. A v Bruselu narazil na jedinou školu podobného stylu: „Tygří drápy“ mistra (sifu) Saida Belabeda, původem z Alžírska. Škola je umístěná uprostřed arabské čtvrti Koekelberg sousedící s Molenbeekem, což byl, jak známo, domov teroristů, kteří vloni a předloni útočili v Paříži a Bruselu. Ale uvedeno na pravou míru: čtvrť je pro místní obyvatele, návštěvníky a chodce zcela bezpečná. Jen vzezřením svých obchodů a lidí na ulici více připomíná Marrákeš než hlavní město EU.
Žáci mé kung-fu školy jsou až na výjimky arabského původu. Na vině však podle mě není neochota mistra a žáků mezi sebe přijímat nearabské Belgičany, ale spíše určitá odtažitost, kterou mohou „domorodci“ vůči tomu „arabskému“ podniku mít. Pochopil jsem to z některých rozhovorů se svými belgickými přáteli: koukali na mě dosti udiveně, když jsem jim sděloval, kam že to vlastně chodím.
Jsem si ale jistý tím, že znalci kung-fu a stylu chung-ťia hned pochopí, že tato škola je velká příležitost bez ohledu na to, jaké je její osazenstvo. Mistr Said Belabed je totiž přímým žákem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu