Básně I

Pytlík čaje

I

jenom do pytle

se halí. poustevníček

ve své sluji.

II

nahoru vede

jediné vlákno. dáme mu

pět minut.

bršlice

nepodceňujte: bršlici, kozí nohu,

s chamtivostí málem v jménu –

proto ty květy, lehounce bílé, skromné

jako je tyranův sen.

jak stará vina se vrací bez ustání

a rozesílá motáky

v temnotách zpoza trávníku, zpoza pole,

až se někde opět vynoří bílé hnízdo

odboje. kdesi za garáží,

v skřípotu štěrku, u třešně: bršlice

jako pěna, jako bezhlesý sykot vln,

co vystřikuje až k střeše, dokud odevšad neprýští

samojediná bršlice, všude po zahradě, kolkolem

bršlice přes bršlici, kterou schramstne zas jen bršlice.

Pokus o komáry

Jako by naráz odletěla

všechna písmena z novin

a trčela jako hejno ve vzduchu;

když si tak trčí ve vzduchu,

jedinou ze všech těch špatných zpráv

nepřinesou, chabé múzy, pegasovité

herky, jen sami sobě hučí do uší;

stvoření z poslední kouřové

nitky, když svíčka uhasíná,

tak lehouncí, že říct, že jsou, jde sotva,

objevují se téměř jako stín,

který kdosi z jiného světa

vrhá do toho našeho; krouží

v tanci, údy tenčí než čára

tužkou; mrňavá tělíčka sfing;

rosettská deska bez desky.

Houpačka

ztěžkni se, volají, tak

zavřu oči a myslím

na pytle cementu, na…