Poslušně nehlásím

Ještě se nehraje, v sále se svítí, ale kadet Biegler už se na jevišti Moravského divadla pár minut chystá provést krátký proces s Josefem Švejkem. Na meotaru si připravuje vyhlášky, které dobrého rakousko-uherského vojáka usvědčují z dezerce. Poslední diváci se usazují v hledišti, když vtom mručení německých slovíček kadeta přehlušují mečivé dudy hrající českou hymnu.

Znělka festivalu Divadelní Flora Olomouc předminulý víkend vpadla do začátku představení KauzaSchwejk jako připomenutí, že na Hané se letos hrálo o „tekuté Evropě“ – jak zněl i podtitul přehlídky. O proměnlivém prostoru, ve kterém všichni hledáme vztah k vlastnímu státu, včetně toho, který se dojímá nad slovy „Kde domov můj“. A taky jako důkaz, že tahle sympaticky nepatetická akce je díky své otevřenosti a spontánnosti čím dál víc považovaná za nejlepší divadelní festival v zemi.

Kde je Švejk

Na scénu už vstupuje generál Fink a kadet Biegler mu předkládá první důkazy proti Švejkovi. Oba hovoří německy a chvíli jim trvá, než se shodnou, jak jméno vojáka správně vyslovit. Duu sekunduje jako přísedící nadporučík Lukášová, která s českou výslovností problém nemá, ale jinak rovněž mluví plynnou němčinou. Což divačku v první řadě mate. Očividně není zvyklá sledovat divadlo v jiném jazyce než rodném, a když jí Lukášová zakrývá výhled na titulky promítané vzadu na jevišti, nespokojeně se vrtí – než si všimne, že druhý překlad se pohodlně promítá pod stropem.

Podobných nekomfortních…