Krásní jako my

O tom, že naše doba je posedlá krásou, si můžete přečíst spoustu pronikavých textů. A pravděpodobně se ve většině z nich dočtete jednu obligátní větu – totiž že krásou byla posedlá každá doba.

Je to přirozené. Pohled na atraktivní tváře spouští v lidském organismu kaskádu reakcí, jakou obličeje méně obdařených jedinců vyvolat nedokážou. Aktivují se speciální nervové okruhy, mění hladiny hormonů a náš racionální úsudek ustupuje do pozadí. Věda už o těchto zákonitostech něco ví a skotští badatelé z Univerzity v St. Andrews teď k pochopení krásy přispěli další troškou. Zjistili, že naše hodnocení přitažlivosti se odvíjí od tváří bližních, kteří nás obklopují.

Univerzální základ

Úvahy o kráse tradičně provází jedno základní dilema. Totiž: Je hodnocení atraktivity čistě subjektivní, případně odvozené od stereotypů konkrétní kultury, anebo existuje nějaká univerzální krása tváře, z níž šílí lidstvo jako celek?

Jisté osobní preference pochopitelně nelze přehlédnout, protože někomu se víc líbí blonďáci a jinému bruneti. Výzkumy ale celkem přesvědčivě ukazují, že přitažlivost má silný univerzální základ, který nám evoluce nadělila coby motor výběru partnera a sociálních vztahů. Na základních parametrech toho, jaká tvář je krásná, se shodnou příslušníci různých kultur všude na světě, takže afričtí Pygmejové například celkem suverénně odhadnou, která dívka má šanci stát se grónskou miss.

Aniž bychom si to vždy uvědomovali, výrazně nás přitahují souměrné obličeje.…