Kam zmizela pravice?

Občan je nesvéprávný, takže by se neměl k ničemu vyjadřovat. Takhle se dá přeložit vzkaz většiny českých poslanců, když v dubnu hlasovali o pozměňovacím návrhu Jaroslava Foldyny (ČSSD), aby se občané nemohli vyjadřovat ke stavebním řízením. Jinými slovy, pokud se bude například stavět ve městě či obci budova, která totálně změní ráz náměstí, nebudou s tím moci lidé už nic dělat. Tedy pokud tento bod nezmění Senát, který bude o celém zákonu hlasovat.

Foldyna věděl, jak svůj bolševický návrh prosadit, poslancům při projednávání řekl, že chce „omezit vstup a vliv takzvaných různých ekologických spolků a iniciativ“. A v Česku se stále drží komunistická představa, že ekologické organizace jsou centrem všeho zla, protože brzdí budování šťastných zítřků. Jenže i kdyby tyto organizace oním centrem všeho zla byly, nic to nemění na tom, že prosazený návrh je nesmyslný.

K různým stavbám se totiž většinou vyjadřují místní obyvatelé, a ne nějaké profesionálně organizované spolky. A jestli politici neustále láteří nad tím, že Češi nejsou aktivní a nezajímají se o dění kolem sebe, teď jim to pro jistotu rovnou zakazují.

Opakuje se tu také smutná zkušenost, že jinak rozhádané strany se umí dokonale shodnout na tom, jak někoho mimo jejich partu obrat o práva. Takže pro Foldynův návrh hlasovali komunisté, Úsvit, ANO, ODS, část ČSSD a TOP 09. Proti byli vlastně jen lidovci.

Že většina pravice hlasuje pro omezení svobodného rozhodování občanů, je dvojnásob pozoruhodné a nepřijatelné. Výmluvy, že chtěli jen zabránit profesionálním stěžovatelům brzdit rozvoj, neplatí. S tímto argumentem by šlo zrušit či omezit cokoli, třeba i práci poslanců.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor