Kniha zvláštních nových věcí

Michel Faber znovu dokazuje, že je obtížně zařaditelným fenoménem současné literatury. Nizozemský rodák, který studoval a pracoval v Austrálii a nakonec se usadil na Skotské vysočině, se vzpírá klasifikaci národnostní (ačkoli si jej Skotové hrdě uzurpují) i žánrové. V jeho díle najdeme několik ceněných povídkových sbírek, sci-fi Pod kůží, duchařskou novelu Sto devadesát devět schodů i román Kvítek karmínový a bílý. Právě tento historický kolos mu přinesl celosvětovou proslulost. S fascinující detailností v něm vykresluje viktoriánský Londýn a na osudech mladé prostitutky poukazuje na nespravedlnost společenského systému a zejména postavení žen.

Jeho nejnovější román Kniha zvláštních nových věcí, který vychází česky, se naopak odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti. Stejně jako v alegorii Pod kůží si v něm Faber půjčuje prvky sci-fi, aby doslova z vesmírného odstupu zkoumal zásadní otázky týkající se lidství a víry, ale zároveň vyprávěl intimní příběh lásky a ztráty.

Milovník Ježíše č. 56

Evangelický pastor Peter odjíždí na misionářskou výpravu ve službách tajemné nadnárodní korporace USIC. Z nenápadných narážek vychází najevo, že necestuje do Afriky či Indie, nýbrž na odlehlou planetu Oáza. Mezi původními obyvateli, o nichž neví zhola nic, má šířit evangelium. Na Zemi nechává manželku Beu. Faber využívá model, který se v literatuře často objevuje v souvislosti s evropským kolonialismem: nositel západní civilizace se pln odhodlání vydává šířit víru mezi domorodce, ale pod tlakem prostředí a odlišných norem se jeho jistoty začnou hroutit.

Na známém schématu nicméně autor staví originální příběh, který je stejně drásavý jako jímavý. Mimozemšťany – kteří pěstují potraviny pro USIC – nemusí Peter přesvědčovat o křesťanství, naopak. Uvítají ho sborovým zpěvem Amazing Grace, a protože jejich jazyk je pro nově příchozí nesrozumitelný, pojmenují se všichni Milovník Ježíše a rozlišují se číselným kódem. Pastor nečelí nepřátelské populaci: čeká na něj společenství horlivých konvertitů, kteří hltají příběhy z Bible (oné „knihy zvláštních věcí“), a jak se ukáže, nového pastýře si na kolonizátorech razantně vynutili.