Volby: Češi nepotřebují ochránit

Je čas zvednout hlavu. Kličkování před hulváty a extremisty nepřineslo nic dobrého. Stejně jako braní ohledů na to, že k prezidentovi je třeba zachovávat úctu, protože je to nejvyšší reprezentant naší země. Pokud se ale někdo zříká hodnot, na kterých byl vybudován demokratický stát, nezaslouží si úctu a ani ohledy. A to platí i o stovkách kandidátů, kteří se chtějí s hesly hlásajícími nenávist už tento víkend dostat do horní komory parlamentu či do zastupitelstev krajů. Doteď určovali tón debaty odpůrci otevřené společnosti, je načase to otočit.

V kruhu

„Čeští občané se konečně nemusí bát o své domy,“ hlásila radostně televize Nova nedlouho před volbami v roce 2002. Komunisté se tehdy domluvili s občanskými demokraty pod vedením Václava Klause, že odhlasují neměnnost Benešových dekretů, a všechny zbývající strany se přidaly, protože se bály označení národních zrádců. Hlasování nemělo vůbec žádný smysl, žádné domy nikdo nežádal, nic Česku nehrozilo, přesto někteří politici usilovně vyvolávali pochmurnou atmosféru, aby pak mohli v kampani nabízet, že právě oni „zachrání národ“.

Vyšlo to, v tom čase označili obyvatelé Česka obranu Benešových dekretů za nejdůležitější domácí i světové téma. Přitom do té doby to podle výzkumníků veřejného mínění nebyl pro veřejnost vůbec žádný problém. „Politické strany vnutily občanům tento opravdový pseudoproblém zcela účelově,“ vysvětlovala Respektu Adéla Seidlová z Centra pro výzkum veřejného mínění a dodala: „A podařilo se jim tak před volbami odvést pozornost od podstatnějších věcí.“

Třeštění mysli pominulo, čas ukázal, že bylo naprosto mimo realitu, ale nálada ve společnosti a vztahy se sousedy se zhoršily. Ještě několik let poté bylo zapotřebí napravovat napáchané škody.

Jsme o čtrnáct let dál, a opět tu máme před volbami absurdní národní hysterii. A mimochodem znovu za účasti Miloše Zemana, Klause a dalších. Desítky kandidátů slibují, že zastaví uprchlíky, ochrání českou identitu a kdoví co ještě. Krajské a senátní volby budou testem, jak snadné je podvést českou veřejnost a vnutit jí strach z problému, kterému vůbec nečelí.

Situace ale bude o dost náročnější než v roce 2002. Tehdy totiž na Hradě úřadoval Václav Havel, který proti národnímu vypnutí mozku vystupoval. Dnes tam sedí Miloš Zeman, hlavní vyvolávač ducha zloby, závisti a zášti. Navíc tehdejší politickou manipulaci kritizovala drtivá většina médií, v současnosti se majorita redakcí veze na populistické vlně. A to nemluvě o tom, že v těch časech tu nebyly sociální sítě.

Ne, Češi nepotřebují ochránit. Ani před uprchlíky, ani před nezaměstnanými či sociálně slabými. Česko potřebuje rozvíjet svůj potenciál, který je díky schopnosti místních lidí obrovský a jenž se před lety – právě v čase národoveckého třeštění – zastavil, protože politici ztratili vizi, kudy dál jít. Pakliže má někdo v heslech či programu uprchlíky, islám, muslimy apod., lze říci téměř s jistotou, že nenabízí nic přínosného.

Problémů k řešení je tady přitom dost – lidi trápí, že nedostávají adekvátní mzdu za svou práci, že je tu stále složitá byrokracie, která brání ve vlastní aktivitě. Potřebujeme například zlepšovat vzdělávací systém či zrychlit vymahatelnost práva. Když ale někdo místo toho slibuje ochranu před záplavou běženců, je jasné, že jej do politiky žene jen touha ovládnout vystrašené masy.  Další cíle takových kandidátů jsou zřejmé – rozbití našich spojeneckých vazeb, evropského členství, generálně řečeno: vytržení Česka ze Západu.

Obrátit role

Předvolební kampaň na mnoha místech ukázala, jak se každým dnem posouvá hranice představivosti, co lze beztrestně vyslovit. A to „beztrestně“ není myšleno v právní rovině. Jsou tu kandidáti hrdě slibující ostnaté dráty na hranicích, jsou tu politici vyhrožující oponentům násilím, někteří dokonce zmiňují koncentrační tábory. A prochází jim to bez jakékoli větší polemiky, kritiky, o protestech širší veřejnosti nemluvě. Mnohá média si pak většinou hrají na pouhé zaznamenavatele extremistických výroků a odmítají je kriticky analyzovat.

Vlastně tu nikdy nebylo snazší být národoveckým radikálem. Když tito lidé někoho vylučují z národa, mnozí rozpačitě pokrčí rameny. Když chtějí vnutit společnosti své hodnoty, málokdo s nimi polemizuje. Je patrné, že liberálnější část společnosti se cítí trochu zakřiknutá, jako by akceptovala, že teď nastal čas hulvátů. To je ale omyl. Je třeba ctít přesné pojmy: správným Čechem je ten, kdo otevřenou společnost hájí, nikoli ten, kdo ji chce omezit. Stačí se podívat do historie či si přečíst ústavu. Lidé hlásící opak musí konečně slyšet jasný oponentní hlas.

Česko vzniklo na pilířích demokracie, ochrany lidských práv, humanismu a zapojení do sjednocené Evropy. Volby do Senátu i krajských zastupitelstev jsou dobrou příležitostí tyto pilíře podpořit. Jsou to první ze tří klíčových hlasování, která nás teď čekají. Příští rok to budou volby do sněmovny a nedlouho nato i volba prezidenta.