Úplně normální Kolumbie

Kolumbijci své občanské válce říkají celkem umírněně „la violencia“, tedy „nepokoje“, v konfliktu mezi marxistickými povstalci, vládními vojsky a polovojenskými skupinami domobrany ale zahynulo přibližně čtvrt milionu lidí a počet vyhnaných z domova je srovnatelný s dnešní válkou v Sýrii.

Kolumbijcům ty „nepokoje“ přinesly rozpolcenou zemi, generace povstalců i vojáků, které nepoznaly nic jiného než válku, a také otupělé smysly a studené duše. „Jednou v devadesátých letech jsem si uvědomila, že už nejsme normální,“ vzpomínala letos na jaře Yolanda Auza, tehdy počítačová expertka v nadnárodní firmě usídlené v kolumbijské metropoli Bogotě, jak jednou přímo uprostřed porady explodovala ve vedlejší ulici  povstalecká bomba. „Prosklené stěny vibrovaly, pak nastal klid a nikdo z nás ani nepustil televizi nebo nikam nezavolal. Prostě jsme pokračovali v poradě, kousek od nás zřejmě někoho právě zavraždili, no a co? Něco tehdy vybuchovalo pořád.“

Kolumbijské „nepokoje“ trvaly pět desetiletí a někteří jejich kořeny vidí hluboko v 19. století – teď ale zavládl v zemi mír. Vyjednávání o něm trvalo čtyři roky a nespadlo z nebe, předcházela mu vojenská ofenziva, která marxisty z organizace FARC dotlačila na dohled porážky. V rozeklané, pralesem porostlé zemi mohl konflikt přesto vybuchovat ještě léta, tvrdé bojovníky ale naštěstí vystřídali lídři schopní kompromisů. Podpisu mírové smlouvy se minulé pondělí kromě kolumbijského prezidenta a vůdce povstalců zúčastnil také americký…