Tento rozpor patří ke konstantám tuzemského politického života: kampaním ke krajským volbám nedominují témata, která kraje reálně řeší. V roce 2008 se mluvilo o regulačních poplatcích u lékaře a před čtyřmi lety o právě schvalovaných církevních restitucích či důchodové reformě (ve všech případech šlo o vládní agendu). Letos rozhodla o hlavním tématu voleb dlouho před jejich termínem migrační krize. Přestože „lepší ostrahu hranic“ či „ochranu před migrační vlnou“ nemohou kraje ve skutečnosti zařídit, slibují je ve svých kampaních nejen zástupci extremistických stran, ale i těch mainstreamových – od ČSSD po ODS.
Když se nicméně pozorněji podíváme na programy stran i prohlášení stranických lídrů, zjistíme, že témata, v nichž mají kraje hlavní slovo, nevynechávají. A že jejich představy mohou reálně ovlivnit situaci v celém Česku. Do očí bijícím příkladem je školství: kraje mají v kompetenci střední školy a učiliště a právě na této „frontě“ se nyní vede boj o to, na jaký typ vzdělávání bychom měli klást důraz.
Všichni jedna rodina
U otázky, zda je pro zdejší teenagery lepší dostupné všeobecné vzdělání, které poskytují zejména gymnázia, nebo učňovské školství, si podobně jako u migrace notují jinak ideologicky vzdálené strany. Od komunistů až po ODS všichni slibují větší naslouchání „potřebám pracovního trhu“ a podniků, které si dlouhodobě stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. „Pořád vidím jako nešťastné, když se v devadesátých letech zrušila učiliště a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
