Jak popohnat evoluci

Jak přesně se koráli dohodnou na sexuálním aktu, není úplně jasné. Miniaturní živočichové, jejichž velikost se udává v milimetrech, se většinu času rozmnožují klonováním a vytvářejí tak kolem sebe rodiny geneticky zcela shodných jedinců. Jednou za rok, počátkem léta, v podvečer po úplňku, se ale příslušníci stovky i tisíce kilometrů rozlehlých kolonií korálů náhle nadmou a pak začnou ze svých útrob jako na povel vypouštět miliony samčích i samičích pohlavních buněk. Potápěči, kteří hromadný orgasmus s oblibou pozorují za svitu reflektorů, ho přirovnávají ke sněhové vánici, která se nesnáší k zemi, ale stoupá mělkým tropickým mořem k hladině.

Bioložka Ruth Gates ovšem podivuhodný jev sleduje i s napětím. Na ostrůvku Moku o Lo’e, v zátoce Kaneohe na Havajských ostrovech, stojí laboratoře jejího Institutu mořské biologie a do vod zálivu tu chrlí zárodečné buňky koráli, kteří prošli v tamních nádržích speciálním výcvikem. A Ruth Gates i její australské kolegyni Madeleine van Oppen jde především o to, jak odolní koráli se z podmořského pohlavního aktu zrodí.

Výzkum těchto živočichů stále přináší překvapení, problém však je, že na klidné bádání není čas. Koráli žijí na povrchu útesů, jež sami vytvořili. Dnes jsou nemocní, oslabení a rychle hynou – podle různých studií hrozí, že za pár desítek let úplně zmizí. Rozpadají se i obrovské útesy, na jejichž budování drobným živočichům docházejí síly.

Korály jde zachránit. „Stačí“ zvrátit globální změnu klimatu, nezvyšovat…