Při výjezdu z Jaroměře směrem na jih čeká návštěvníka překvapení. Místo toho, aby se dlážděná silnice za městem fádně vnořila mezi nudná pole táhnoucí se doširoka k obzoru, překříží najednou Labe, protáhne se loukami a začne stoupat do mohutného valu porostlého pásem listnatých stromů. Pod jejich korunami stojí kaple jakoby na uvítanou u vjezdu do staré čtvrti obehnané hradbami, solitérsky mimo město. Brány už jsou pryč, i bez nich je ale pevnost Josefov dechberoucím poslem starých časů, kdy tady s obavami vyhlíželi útok pruské armády. Zatímco historická města jako Český Krumlov nebo Kutnou Horu zbavily autentičnosti zástupy turistů a nakašírované fasády, Josefov vypadá jako skvost, na který se zapomnělo. Romantici to ocení jako přednost, město Jaroměř ale vidí i značné nevýhody. Zatím však není v jeho silách jim uspokojivě čelit.
Nakupujte u Abrahama
Milan Libich si ještě pamatuje, jak se chodil jako kluk dívat na pochodující vojáky, kteří se řadili na náměstí ke složení přísahy. „Byla to krása,“ zavzpomíná trochu smutně. Má na sobě khaki triko a kalhoty, je zaměstnancem armády, ale také jaroměřským zastupitelem a předsedou spolku Ochrana památek pevnosti Josefov. Za jeho dětství tu mohly být asi tři tisícovky českých vojáků a k tomu pár stovek ruských, kteří si v Josefově drželi vojenskou nemocnici. Komplex několika ulic obehnaný ochrannými valy působil živě. Dnes jsou vojáci pryč. Zbyly po nich obrovské kasárenské budovy ve značně zanedbaném stavu.
Pevnost…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
