Opevněný prezident
Jestli se Zeman bojí, že někdo zaútočí na Hrad, měl by z něj odejít do bezpečí
Mladším ročníkům se omlouváme za trochu sentimentu: i za časů, kdy se na Pražském hradě opevnil Gustáv Husák, patřila procházka skrz sídlo prezidenta k nejromantičtějším trasám města. Do zahrad ani Jeleního příkopu vás sice nepustili, ale i za komunistů jste si mohli být jistí, že když se vracíte z centra do Dejvic, můžete to vzít nerušeně skrz Pacassiho bránu Titánů kolem Kohlovy kašny a vyjít během pár sekund na druhé straně u Prašného mostu.
Od minulého týdne tohle pravidlo přestalo platit. Brána Titánů (taky se jí říká Gigantů) se zavřela; do Hradu se vpouští jen vedlejším vchodem, ve kterém vás navíc po čekání ve frontě prolustruje ochranka. Kdo sledoval veřejné výstupy prezidentova mluvčího, má dnes díky jeho „zelené vlně“ poměrně přesný přehled o délce front u jednotlivých bran v konkrétních denních hodinách.
Pro náš klid
Zdánlivě jde jen o další z vrtochů hradního pána. Je přece jasné, že zavření Hradu je pozdní reakcí na trenýrkový úder skupiny Ztohoven, ze kterého se očividně stále nemůže oklepat. Miloš Zeman prostě plní svůj slib a ukazuje, že teď už si bude dobře hlídat, koho si „k sobě“ vpustí. Ani on si přece nemůže myslet, že vytvářením kumulace lidí čekajících na – jak se ukázalo velmi formální – prohlídku zavazadel nějak snižuje riziko případného teroristického útoku, kterým opatření vysvětluje. A i jemu by bylo podezřelé, jak moc se Ovčáček snaží veřejnost přesvědčovat, že to nemá nic společného s prezidentem.
Jenže tohle je od Zemana zcela…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu