Z dítěte mužem

Tomu, kdo viděl Kusaje Abtiniho v televizním sitcomu Aleppanka Umm Abdu, připadal jako typický otec obyčejné syrské domácnosti. V umaštěné kombinéze se přivlekl ze své dílny domů, manželce Umm Abdu hodil tašku s nákupem a přikázal jí, aby udělala večeři. Potom, už klidnější, se povaloval v dišdaši, bílém hábitu, a s bílou čepičkou na pohovce. A když mu manželka přinesla sklenici kávy, šťoural se v zubech a poplácával se po břiše. Zachovával pánovité mlčení a jen občas si prohrábl imaginární vous. Umm Abdu, kterou hrála jeho jedenáctiletá spolužačka Raša, byla svéhlavá, krásná, plná pološílených nápadů a pusa jí pořád jela. A když ho pak láskyplně setřela, on se odkolébal. Všechno bylo dokonale odpozorováno a jen občas až příliš nápadný úšklebek s vyceněnými řezáky nebo neprofesionální mrknutí do kamery mohly prozradit, že patriarcha Abú Abdu je dítě.

Kusaj byl jedním ze 100 000 dětí, asi třetiny obyvatel východní části Aleppa, města, o něž už měsíce a roky bojují síly Bašára Asada se syrskými povstalci. Zemřely tisíce dětí. Boje zintenzivnily, když se ke snaze vládních vojsk vyhnat z východu města povstalce přidali Rusové. Kusaj patřil k dětem, které chodily do školy jen občas a pro které byl fotbal na ulici příliš nebezpečný. Dny proto trávil doma. Když šla elektřina, díval se na televizi, když nešla, četl si při svíčkách. Mnoho času prostál ve frontách na chleba a často se děsil barelových bomb, padajících z oblohy. Dům, v němž žil, v červenci zasáhly rakety a…