Šrouby a baňky

Tu noc strávil plavec Michael Phelps jako každou jinou. Odpočíval v krabici rozložený na součástky. Ráno jej mechanici rutinně sešroubovali a on šel dělat to, k čemu byl zkonstruován: sbírat olympijské medaile. Šel, vyhrál devatenáctou zlatou, a teprve pak si někdo z jeho týmu všiml, že je průšvih. Nejgooglovanější slova toho večera byla Phelps a skvrny. Skutečně, Phelps měl po celém těle nápadná červená kolečka. Přesně na místech velkých šroubů. Kdo to sakra udělal? Ihned se volal krizový tým.

Teď se jim hodilo, že už nějakou dobu budují obraz Michaela Phelpse jako hodného táty, co právě zplodil (haha) potomka (hehe) se svou půvabnou ženou – třikrát he, jistěže ji vygeneroval počítač jako ideální průnik všech Miss California za posledních dvacet let a po marketingovém průzkumu ji trochu šmrncli Asií. Teď mohli říct, že Phelps unavený otcovstvím usnul a nesundal si medaile. Ty ho chudáka otlačily. Na FB si ale mysleli, že je to dobrý vtip. A pak někdo řekl: baňkování.

Pustili to do světa a za chvíli už krizový tým věděl, že to zabralo. Všichni uvěřili, že se závodník regeneroval metodou, při níž se na tělo přikládají nahřáté skleněné baňky. Vznikne podtlak, baňka se přisaje, krev se vytáhne k povrchu, svaly se uvolní. A ano, udělá se kolečko. Co všechno si o tom lidé zjistili: že je to staročínská medicína, znali ji také staří Egypťané, je součástí židovského lékařství a banks je slovo z jidiš pro baňkování. A kolik se vyštrachalo studií, jestli to funguje, jestli…