Biovčelaři na vymření

Česko je tradičně nejvčelařštější země světa. Na kilometr čtvereční připadá víc než šest úlů, dvakrát víc, než je v Evropě obvyklé, také včelařů máme rekordní počet – 50 000. Proto překvapí, že na spočítání ekologických včelařů skoro stačí prsty na rukou – je jich jenom 11.

Získat pro med certifikát a nálepku bio je totiž hodně náročná meta. Úly musí být na místě, ze kterého je na všechny strany nejmíň tři kilometry daleko k obdělávaným polím, aby do nich včely nemohly nosit jedovaté pesticidy, masově používané k hubení rostlinných a živočišných „škůdců“. Mimo národní parky, pár horských oblastí či ochranná pásma vodních zdrojů se v Česku takové místo hledá těžko. Biovčelař se také musí smířit s tím, že medu bude mít míň, nesmí dokrmovat cukrem, z úlu si tak reálně vezme jen to, co včelám zbude po zimě. Hrozí mu také, že bude mít spor s konvenčními včelaři, nesmí léčit

Zatímco tyhle podmínky dávají logiku a mají vliv na kvalitu medu, další povinnost je absurdní. Ekologický včelař musí podepsat smlouvu s jednou ze čtyř soukromých certifikačních firem a zavázat se, že jí bude platit předem neurčené peníze. Nejen zhruba tři tisíce za pravidelnou každoroční kontrolu, ale také čtyři tisíce korun za „jakoukoli další namátkovou kontrolu“. Smlouva jejich počet nijak neomezuje, teoreticky tak kontroloři mohou k biovčelaři chodit třeba každý týden.

Zatímco zemědělská a potravinářská inspekce…