Uhrančivá traumata

Branko Jelinek, slovenský grafik a ilustrátor, se vrací ve velkém stylu, s více než třísetstránkovým grafickým románem Oskar Ed– Můj největší sen. Ozývá se po deseti letech, kdy ukončil trilogii se stejnojmenným hrdinou. Už ta byla vnímána jako úkaz – a nový Oskar Ed je ještě propracovanější.

Na příběhu dětského hrdiny se ukazuje, jak výborný kreslíř i bystrý psycholog osmatřicetiletý Jelinek je. Na velkém formátu přichází s univerzálním tématem mezilidských vztahů, jejichž drásavost přetavuje až do surreálných krajin.

Žoldákem fantazie

Oskar Ed není chlapec jako každý jiný, nemá nos a jeho hlava připomíná trochu vejce a trochu Lynchova Sloního muže – přesto by jím moc chtěl být. Zvláštní vzhled a záchvaty podivné nemoci, při kterých se celý jakoby zakuklí, jej však odsuzují k samotě a výsměchu. Samota pak dává prostor představivosti, jež bují rychleji než rakovina. Příměr se může zdát přehnaný, ale vzhledem k organičnosti Oskarových bdělých snů, k jejich nezastavitelnému řetězení a k moci, kterou nad dětskou duší mají, je namístě.

Album začíná realistickou scénou ze zákopu: dva vojáci, které spojilo jen místo a čas, mluví o smysluplnosti války. Bublinu od bubliny je ale jasnější, že nepřítelem nebudou jiní lidé, nýbrž temná příšera bůhví odkud. Podobným způsobem Jelinek rozehrává dějovou linku opakovaně – z civilních startů k dlouhým jízdám nočních můr, z vědomí toboganem do zákrut Oskarova nevědomí, až nakonec zpochybní i počáteční…