Koniklec a mateřídouška

Solidním kandidátem na nejpodivuhodnější českou krajinu je země mezi Louny a Mostem. Z placatých polí se zdvihají strmé kopce z čediče. Když přijde jaro, svahy rozkvétají tisíci konikleců, žlutých hlaváčků a fialových divizen; na úpatích skví se sadů květ a nad vegetací poletuje polovina všech denních motýlů, kteří v Česku žijí.

Svět, který upomíná na ukrajinské stepi, stvořily tři živly: sucho, teplo a pasáčci. Po staletí na kopce vyháněli svá stáda. Na vrchu Milá za první republiky býval prý jediný chov perziánových ovcí v Československu. Jenomže pak věk sedláků skončil. Stráně počaly porůstat křovím a stepní květy několik dekád mizely v trní.

Až se do toho vložili správci chráněné krajinné oblasti. Sehnali evropské peníze a na dvě desítky kopců či kopečků vrátili ovce i kozy. Do stárnoucích sadů dosázeli stovky třešní; vyřezali křoví a obnovili polní cesty. Stepi se vracejí, přibývá raritních rostlin i motýlů. A na Rané panáčkuje dvakrát víc vzácných syslů než před pěti lety.

Oživení skvostného koutu krajiny nám však pokládá také otázku: O kolik míst se dá takhle postarat? Pralesy nebo slatě stačí víceméně ponechat divočině. Nicméně z přírody mizí i prvky, jež utvářely generace sedláků: květnaté louky, mateřídouškové pastviny a prosluněné stráně. Některé jsme rozorali na lány. Ale často jenom porůstají křovím.

Zemědělství v roce 1910 živilo čtyřicet šest procent Čechů a Češek. Teď jsou to dvě procenta. Když opouštíme venkov, jak uchovat jeho krajinu? Nejvzácnější místa určitě chceme udržovat, byť jako památky. Hrady také opravujeme, i když je už obranyschopnost státu neužije. Proto česká ochrana přírody pase ovce a seká louky. Leč projekty jako pastva v Lounském středohoří nebo návrat zvířat do Milovic (viz sousední text) se dají udělat jenom tu a onde. Jak pečovat o tisíce bezejmenných zákoutí, která dohromady skládají náš domov? Můžeme dotacemi platit farmářům, aby se o ně postarali. Ale asi je načase přemýšlet nad novým modelem, jak spravovat agrární krajinu v postagrární ekonomice. A začít uznáním, že výsledkem bude země plná života, leč jinak než před sto lety.

Autor pracuje v institutu Glopolis.