A teď s chladnou hlavou

Pozornost je vzácná a prchavá, to je dobře známé, ale náhlý pokles zájmu o uprchlickou krizi přesto překvapuje. Překryl ji nyní brexit a puč v Turecku, ale již dříve zklidnil emoce dramaticky klesající počet žadatelů o azyl. Kupříkladu v Německu bylo v červnu zaregistrováno jen 16 tisíc nově příchozích, tolik jich vloni na podzim přicházelo do Bavorska každé dva dny.

Za oddych, jak známo, vděčíme utěsnění balkánské migrační trasy. Zvláště dohoda EU s Tureckem vyřešila akutní problém, kdy kvůli obavám veřejnosti a neschopnosti dohodnout se na rovnoměrném rozdělení běženců po Evropě bylo třeba dostat počty příchozích pod kontrolu. Vzhledem ke vznětlivému temperamentu tureckého vladaře Recepa Tayyipa Erdoğana nejde její trvanlivost předpovědět, avšak dostali jsme díky ní čas připravit dlouhodobější řešení.

Tento časopis už mnohokrát napsal, že neexistuje jedno kouzelné a rychlé řešení migrační krize a je na ni třeba odpovědět sérií reforem, jež do sebe zapadnou jako kamínky mozaiky. Evropské instituce komplikovanou mozaiku trpělivě skládají, ačkoli je občané a politici národních států tak rádi obviňují z nicnedělání.

Společná stráž

V červenci Evropský parlament například odhlasoval společnou pobřežní a pohraniční stráž: 1500 mužů bude připraveno, aby v případě náhlého zvýšení počtu uprchlíků pomohli přetížené členské zemi schengenu, a to i v případě, že si to postižený stát z obavy o suverenitu nebude přát. Uprchlíky to sice nezastaví, ale nebude se opakovat…