Divů je tu fůra

Logo kokakoly, letáky z Lidlu, katalog Ikey. To jsou rekvizity současných obýváků, vizuální stálice naší doby. Šedesátá a sedmdesátá léta měla také svou obývákovou vizualitu: patří do ní knížky v nadčasových, moderních, koncepčně čistých, nepodbízivých obálkách od nadaných vzdělaných výtvarníků. Vycházely v desetitisícových nákladech, četly je masy, byly všude. A ještě pořád jsou. Děti je znají od babičky, dospělí s nimi vyrůstali, plní antikvariáty; a dost často i kontejnery se sběrem.

„Dnes by něco takového nemohlo vzniknout, protože by to nikdo nepustil na krám,“ myslí si grafický designér Martin Hůla, známější jako zpěvák Bonus, který rapuje o autenticitě a o tom, že „chtěl vždycky jenom dělat svoje věci“. Touhle optikou se dívá také na socialistickou knižní produkci: byla to podle něj doba, kdy knihy byly víc než zboží a nikdo neznal slovo marketing.

„Zajímá mě celá poválečná typografie, mrzí mě, že je přehlížená. A z ní nejvíc Zdenek Seydl,“ říká. V roce 2013 uspořádal tomuto výtvarníkovi výstavu, pak s dalšími autory (Hůlovým otcem Jiřím, editorkami Barborou Špičákovou a Irenou Lehkoživovou, teoretičkou Martou Sylvestrovou a dalšími) dohledali víc než tisíc knížek, na jejichž úpravě se Seydl podílel. Sepsali jejich seznam, nafotili je a vznikl výpravný sborník, který teď vydal Archiv výtvarného umění. Listovat jím je jako procházet si dědovu knihovničku: pod vrstvou prachu je grafický design barevný a stále svěží.

Zaplavené…