Batika navždy

Kde to jsem? Nikdo tu nezná rokenrol. Ani pořádné drogy a sex. Nejsmělejší způsob, jak se dostat high, je dát si dvojité cappuccino a kdo si k němu zapálí cigaretu, jako by už umřel. Divoké mládí znamená mít hodně lajků u fotky hamburgru. Volnou lásku zažily naposledy seniorky šedesát plus a třeba si někdy vzpomenou, že jim k tomu zpíval můj hlas, syrovější než syrová strava. Co o tom ví tahle dietní, monogamní a hygienická generace? Cestování časem je někdy skličující. Cry Baby. Ale ty šaty v háemku ušly.

Ano, poznali jste. Tentokrát strojem času přicestovala zpěvačka Janis Joplin, ještě se nepřevlékla po Woodstocku, má chudák kocovinu a pocit, že upadla v zapomnění. Ale nemusí se bát. Její fotografie z festivalu lásky a LSD, kde zpívala v psychedelicky batikovaném ohozu, je v kolektivní paměti navždy obtisknutá a její slabost pro batiku dostatečně známá; fanoušci dodnes vědí, že spávala v batikovaném saténovém povlečení.

Při pohledu do výlohy háemka si na Janis nelze nevzpomenout. A nejen na Janis a nejen háemka. Batiku teď nabízejí všechny řetězce i lepší značky. Jestli si ovšem kontrakultura na konci šedesátých let oblíbila batikovaná trika, která si vyráběli sami nositelé v barvách jejich posledního tripu, teď je to oblečení pro spořádané občany. I Saint Laurent nabízí batikovaná pánská trička s doporučením „už nejen pro hippie“. Také módní návrháři poslali na mola batikované šaty, Valentino třeba. Rovněž popcelebrity nosí batiku, Kanye West či frontman Coldplay…