Čekání na místní

 „Minulý týden se v ústeckém Hraničáři sešli téměř všichni, kdo provozují kulturní prostory v severních Čechách. Myslím, že nás je víc než návštěvníků akcí, které pořádáme. A sami na všechny nezvládáme zajít,“ konstatuje Lenka Kahuda Klokočová, absolventka AVU, kreslířka a grafička. Zatím to občas platí i pro multifunkční kulturní prostor magazín v Terezíně, který vede.

Ve čtvrtek odpoledne je Terezín téměř vylidněný. Na parkovišti pro turisty nedaleko Malé pevnosti stojí autobus a pár aut. Obsluha stánků s kebaby marně vyhlíží své zákazníky. Ti chodí zejména od pondělí do středy. V Malé pevnosti člověk potká jen pět zaměstnanců a přibližně stejně německých turistů. Zájezdy zpravidla oběhnou hlavní památky a zbytek třítisícového Terezína míjejí.

Prázdné je i náměstí Československé armády; obchody už mají zavřeno a na lavičce mezi záhonky sedí jen dvě starší dámy. Rohový kulturní prostor magazín sídlí naproti kostelu a vedle prodejny s textilem a zahradní technikou. Jako jediný má venku stůl se dvěma židlemi. „Z místních sem skoro nikdo nechodí. Bojí se, že je to pro ně drahé. Ale zlepšuje se to,“ věří Lenka.

Pomálu bylo návštěvníků i na vernisáži výstavy Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese spisovatele Marka Tomana. Během autorského čtení sem vtrhnou tři děti, které se vrhají na dětské knihy. Po chvilce si sednou a zaposlouchají se. „Tráví celé dny na ulici. Jsem ráda, když přijdou, ale musím je hlídat, s knížkami…