0:00
0:00
Civilizace22. 2. 201510 minut

Muži v Černém

Netruchlí a stydí se plakat. Ztráta blízkého člověka je proto ohrožuje více než ženy.

Nechtěl jsem nic vytěsňovat. (Honza)
Autor: Matěj Stránský

Ještě dopoledne si Honza říkal, jak se to všechno pěkně sešlo. „Je dvanáctého desátý, dva tisíce dvanáct. To by se mohl Bruno narodit v deset dvacet nebo deset dvanáct, samé jedničky a dvojky…“ usmál se. Představoval si, že už za chvíli bude nejšťastnější táta na světě. Vyjde na balkonek porodnice, zapálí si cigaretu a vychutná si ten zatím neznámý pocit otcovské pýchy. S Gábinou byli spolu téměř šestnáct let, od gymnázia. Prošli si spolu dospíváním, přečkali její humanitární misi v Afghánistánu, kde strávila rok a půl, plánovali si, že on požádá o místo v thajském Bangkoku, kam by se mohli přestěhovat po dobu její rodičovské. Třeba by tam mohli mít další dítě.  Jenže pak se všechno začalo kazit.

↓ INZERCE

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc