Dneska přicházejí sami
S Mohamedem Triouem o výchově, hodnotách a o tom, proč mladým fotbalistům z předměstí imponují vrazi
Já nejsem Charlie, zaznělo během nedávných demonstrací po vyvraždění redakce satirického časopisu Charlie Hebdo i ze samotné otřesené Francie. Například z úst někdejšího vůdce Národní fronty Jeana-Marii Le Pena, který sice masakr v Paříži odsoudil, ale s „anarchisticko-trockistickými“ redaktory týdeníku solidarizovat nechtěl. Populární komik Dieudonné, jenž byl v posledních letech několikrát stíhán za šíření antisemitismu a rasové nenávisti, ze svého twitterového účtu naopak použitím jména jednoho z vrahů, „Je suis Coulibaly“, Francouzům jasně vzkázal, ke které straně se kloní jeho sympatie. A nebyl sám – francouzské sociální sítě přinesly podobných adorací teroristického útoku mnoho. „Na webu si díky anonymitě můžete dovolit cokoli, když vám ale takový názor říkají přímo do očí mladí kluci, které dobře znáte, je to pecka,“ říká prezident fotbalového klubu Lyon Duchère A. S. Mohamed Tria (49) a snaží se pochopit, proč takový postoj někteří jeho mladí francouzští svěřenci zastávají.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024