Poslední přání

V tu noc, stejně jako jindy, plnil seržant Ivan Ivak vše v souladu se směrnicí. Nezdálo se, že by jeho dnešní noční služba v místnosti minus třicet jedna měla být něčím výjimečná. I když té noci, přesněji řečeno toho dne, se před noční směnou nevyspal. Na dvoře jejich ubytovny hystericky křičela nějaká ženská a nikomu se ji nedařilo umlčet. Ljuba vždycky dbala, aby se předtím, než půjde na noc do práce, pořádně vyspal. I ona několikrát vyšla ven, společně s ostatními se snažila křiklounku zkrotit. Nicméně ženská řvala jako pominutá a možná taky pominutá byla. To však není podstatné, podstatné je, že Ivan se nevyspal. Neoplýval jako obvykle bodrostí a připraveností podávat hlášení: vše vykonáno v souladu se směrnicí! Sloužím Zemi Sovětů!