Jan Royt, výrazná osobnost českých dějin umění, se v letošním roce dožívá šedesáti let. Při té příležitosti byl vydán knižní rozhovor, jenž rekapituluje jeho život i jeho cestu k umění, která u něj úzce souvisela s konverzí ke katolicismu.
S obdivem tak zde mluví o gotice i baroku, jehož literární obraz vytvořený Jiráskovým Temnem a Durychovým Blouděním je podle něj jednostranný. Čtenáře seznamuje i se svými názory na památkovou péči či na některé problémy restaurátorství. Protestuje například proti „očišťování“ soch na úroveň originálu, čímž je potlačována jejich pozdější „kultičnost“. Smířlivě mluví o soudobém turismu, který podle něj může mít i svoji duchovní dimenzi – podobně jako jeho oblíbené barokní poutě měly zase svůj rozměr komerční.
Jindy ale takto vstřícný není. Třeba když popisuje tradiční život věřících a zdůrazňuje, že byli aktivními účastníky kultu. Podle něj se moderní umělci ve formě performancí a happeningů pokoušejí o cosi podobného; jeho soud, že se jim to nedaří a že se „dostávají do určitého skanzenu“, je však příliš kategorický. Minimálně akce Kateřiny Šedé si v tomto smyslu zaslouží slova uznání.
Podobně když líčí, kterak naši předci zažívali „intimitu a okouzlení“ před milostným obrazem Panny Marie. Konstatuje, že to jsou hodnoty, „které potřebujeme stále“, jenže pak připojuje: „Má smysl se ptát, kam se tyto potřeby v dnešní době přesunuly. Pokud je to třeba televize, je to trochu smutné.“ Smutné ovšem je i to, že se Royt spokojuje s takto jednoznačnou odpovědí.
Je pochopitelné, že kniha poskytuje empatický pohled do staletí, kdy (téměř) všichni lidé chodili do téhož chrámu a vnímali totéž umění. Může tak podněcovat k úvahám, co jsme od těch dob skutečně ztratili a jak bychom se jimi mohli nechat inspirovat. Škoda však, že sám Royt nebyl v domýšlení těchto témat odvážnější a méně nostalgický.
Autor je redaktorem serveru iLiteratura.cz.
Jan Royt, Martin Bedřich: Jan Royt. Krajinami umění
Portál, 174 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].