Jak se dělá politik

Poláci si v nedělním druhém kole prezidentských voleb zvolili novou hlavou státu, kandidáta konzervativní euroskeptické opozice Andrzeje Dudu. Pro 43letého politika hlasovalo 53 procent voličů, vlební účast činila 56,1 procenta. Pro Dudovu stranu Právo a spravedlnost jde o první významné volební vítězství za posledních téměř deset let. Podle agentury Reuters výsledky voleb odrážejí rozčarování polských voličů nad tím, že nově nabytá prosperita země nemá na obyvatele rovnoměrnější dopad. „My můžeme Polsko změnit,“ prohlásil příští prezident před slavícími přívrženci, ale připustil, že překonání problémů země si vyžádá mnoho obtížné práce. Při příležitosti Dudova vítězství odemykáme jeho profil z tištěného vydání Respektu:

V kamenitém průsmyku mezi horami, které oddělují Slovensko od Polska, leží slovenská obec s příznačným názvem Skalité. Jednoho březnového dne vstoupil do místního konzumu dvaačtyřicetiletý muž s chlapeckou tváří a do košíku si naložil chléb, mléko, margarín Rama, cukr, sýr, vajíčka, čokoládu a pomerančovou šťávu a zaplatil 13,29 eura, v přepočtu 54 zlotých. Pak se vydal zpátky do rodného Polska a v obci Milówka nakoupil totéž. Zaplatil 34 zlotých. To vše za doprovodu desítek novinářů a kamer, do jejichž objektivů prohlásil: „Na Slovensku mají euro, a proto je tam život dražší. Nás chrání před drahotou naše národní měna.“

O dva měsíce později získal Andrzej Duda téměř 35 procent hlasů v prvním kole polských prezidentských voleb a o jedno procento porazil současného prezidenta Bronisława Komorowského, jemuž v době nákupu ve Skalitém průzkumy předpovídaly hladkou výhru.

Jenže žijeme v době, kdy průzkumy začínají být k ničemu, protože nálada voličů poháněná touhou po změně se sama nepředvídatelně mění jako aprílové počasí. Andrzej Duda, kterého ještě před půl rokem znalo jen mizivé procento Poláků, se do této touhy trefil naprosto přesně a ve správný okamžik.

Dokonalý mladý aparátčík

Slovenská epizoda, namířená jasně proti úřadujícímu polskému prezidentovi (který zavedení eura ve své zemi podporuje), dobře ilustruje Dudův styl, jenž jako kdyby vypadl z příručky o politickém marketingu. Jeho kampaň má promyšlenou režii, která zahrnuje manželku Agátu a dceru Kingu, jejichž blond vlasy barevně ladí s červenými šaty i tmavým oblekem milovaného Andrzeje, jenž promlouvá k voličům s přirozeností rozeného řečníka.

Andrzej Duda je dokonalý mladý muž z profesorské rodiny z Krakova, Agáta je dcera slavného básníka, prezidentský kandidát to už před lety dotáhl na náměstka ministra spravedlnosti, pracoval také pro tragicky zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského a dnes je europoslancem. Přesto když ho šéf opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) a radikální konzervativec Jarosław Kaczyński vytáhl ze stranického klobouku a poslal bojovat o křeslo prezidenta, byl v podstatě neznámou postavou.

Hned na začátku se pokusil zbavit stínu svého šéfa, který už léta mnoho Poláků svým radikalismem a agresivitou spíše odpuzuje, než přitahuje. Duda je sice také konzervativní, ale rychle ustoupil od svého dřívějšího přesvědčení, že lékaři mají být trestáni za umělé oplodnění, stejně jako Kaczyński není nadšencem pro EU, ale místo odporu vůči ní chce jen posílit roli Polska tak, aby mu Západ musel naslouchat. Také se mu nelíbí převaha zahraničního kapitálu v Polsku, ale jen si skromně přeje, aby bylo více bank v polských rukou. A tak dále.

Názory zároveň rozhodně nejsou tím, co ho vyneslo k vítězství v prvním kole. Duda je totiž mění podle potřeby (do politiky vstoupil jako mladík v dresu liberální Unie svobody, která už zanikla), jsou však vždy právě tak opatrné, že si jejich proměny nikdo nevšimne. Jak říká polský novinář Aleksander Kaczorowski, je to politik „nového druhu“: elegantní technokrat, který říká pouze to, co je třeba, a není jasné, jestli nějaký vlastní názor vůbec má.

Není to ani jeho charisma, protože z něj nijak mimořádně nevyzařuje a může jej jen závidět dalšímu konkurentovi, rockerovi Pawłu Kukizovi, který překvapivě skončil na třetím místě s 20 procenty (a přitáhl k urnám hlavně mladé voliče frustrované nehybností polské politické scény).

Andrzej Duda je možná „mužem bez vlastností“, je to však především nesmírně ambiciózní a pracovitý aparátčík, který se s velkou vervou chopil nabídky svého šéfa Kaczyńského stát se novou, uhlazenou tváří jeho strany.

Díky za Komorowského

Pro úspěch udělal vše, co bylo v jeho silách, nicméně jeho největší výhodou není síla jeho osobnosti, ale slabost protivníka. Komorowski, jak řekl pro Gazetu Wyborczu politolog Radosław Markowski, sice dobře vykonává svou funkci, ale jako kandidát na prezidenta v kampani „úplně selhal“. Jist si vysokou popularitou a vítězstvím, které mu prorokovaly průzkumy (až 60 procent hlasů), blahosklonně shlížel k předvolební vřavě a odmítl se na ní podílet, nepřišel ani na televizní debatu se všemi kandidáty. Klesnout z takové pozice na 30 procent je „katastrofa, která se stává jen výjimečně“, dodal Markowski.

Co se tedy v Polsku stalo? Zemí, jež se v posledních letech stala v EU vzorem politické stability a ekonomického úspěchu, začínají otřásat tektonické pohyby ve společenském podloží. Spokojená část Poláků k prvnímu kolu voleb nepřišla (účast byla pod 50 procent), jista si vítězstvím Komorowského. O to silněji zazněl hlas těch frustrovaných. Zejména mladí lidé se cítí být odstrčeni od výdobytků starší generace. Jejich realitou je nejistá budoucnost symbolizovaná krátkodobými pracovními smlouvami. Nedávný průzkum odhalil, že celý milion mladých Poláků uvažuje o emigraci.

Komorowski je těsně spojen s Občanskou platformou (PO), která vládne zemi osm let, a i ti, kdo jsou se životem v Polsku spokojeni, jsou z ní unaveni. Dlouho jí dávali přednost před jedinou alternativou, jíž je Kaczyńského PiS, ale právě Andrzej Duda jim ukázal její polidštěnou verzi a svezl se na vlně společenské touhy po změně. PiS po dlouhá léta každý souboj s PO prohrávala, tentokrát poprvé slavila – byť možná jen chvilkové – vítězství. A to ji nabíjí novou energií, jež může být pro mnoho voličů nakažlivá.

Komorowski samozřejmě může ve druhém kole 24. května vyhrát, pokud opět zmobilizuje ty, kdo se Kaczyńského stále obávají. Na podzim však zemi čekají podstatně důležitější parlamentní volby. Pokud by prezidentské klání vyhrál Duda, podle polských komentátorů to bude první krok k návratu PiS do vlády, v níž pobyla pouze jednou v letech 2007–2009, a to ve stylu, který vyděsil většinu Poláků. Jenže to je už „dávno“ a mladí voliči si tuto ostudnou epizodu nepamatují. Vidí jen velmi energického a velmi sympatického Andrzeje Dudu.

Dokonce i zmíněný novinář Kaczorowski, který byl vždy tvrdým kritikem Kaczyńského, na otázku, zda nemá z vítězství jeho kandidáta Dudy strach, do telefonu chvíli mlčí a pak řekne: „Ne, nemám.“ Je samozřejmě možné, že Duda je a zůstane pouhou poslušnou loutkou v rukou Kaczyńského. Ale kdoví, i z „muže bez vlastností“ se může vyklubat politik, který se vzepře svému mentorovi. Pro takový případ je dobré si jméno Andrzej Duda zapamatovat.