Tarantino kresleného filmu

„Kdyby mi šoupli do filmu nějakého mončičáka, skončil by rozjetý náklaďákem na placku nebo stažený na plotě,“ vysvětloval jednou Bill Plympton, proč v mládí odmítl nastoupit do animátorského studia Walta Disneye. Dostal tehdy nabídku animovat postavu Džina v celovečerní pohádce Aladin (1992).

Do světa antropomorfních zvířátek s vykulenými kukadly by skutečně nezapadl. V jeho černých groteskách se realita přirozeně prostupuje se surreálnými sny, halucinacemi a vizemi. Často se v nich souloží, kouří, nezřízeně pije, pulzují a explodují v nich různé tekutiny, ženy diváka atakují přetékajícími vnadami. Bill Plympton zkrátka svou imaginaci nijak neomezuje. Ve své tvorbě navazuje na avantgardu, punkrockovou hudební scénu i alternativní americký komiks osmdesátých let. Je nekorektní, fyzický, smyslný. A především je nezávislý – na společenských normách i filmovém byznysu. Na rozdíl od animátorských stohlavých armád studia Disney nebo japonského studia Ghibli si své snímky sám kreslí (pastelem, olejem, tuší) i skenuje, přičemž počet záběrů u jeho celovečerních němých filmů dosahuje průměrně 30–40 tisíc. Sám si své filmy také produkuje a shání na ně peníze. Nevysílají se proto v televizích a jen těžko pronikají na plátna kin. Přesto je jeho celovečerní film Cheatin’ (2013) už třetím…