Výběr z blogů

Křik duše

Jana Guljuškina

Ruské město Lermontov se stalo hrdinou naší doby.

Na jihozápadě Ruska ve Stavropolském kraji existuje město, které se na počest nesmrtelného autora románu Hrdina naší doby nazývá Lermontov. Přes své poetické jméno se vznik města datuje rokem 1953, kdy zde pro potřeby získávání atomové energie (těžba uranu) byla založena osada. Od sedmdesátých let se tu netěží a město by zůstalo pokryto šedí provinciální ospalosti, pokud by se tam v posledních dnech nedělo cosi krajně podivného…

Všechno začalo vlastně již před rokem, kdy bylo najednou z ničeho nic odvoláno představenstvo města zvolené v posledních komunálních volbách. Odvolaným zastupitelům bylo ale podivným způsobem znemožněno zúčastnit se nových voleb (to, co probíhá na státní úrovni v prezidentských volbách, se děje i ve volbách komunálních – máme demokracii, všichni mohou hlasovat, ale pouze za kandidáty, které jim nabídne moc).

Nečas už nemá čas!

Tomáš Feřtek

Čas, kdy se premiér mohl rozhodovat, zda odvolá, či neodvolá ministra školství, skončil. Důvodů, proč měl Josef Dobeš už dávno odejít z funkce, je mnoho. Ty nejpodstatnější jsou: otřesná personální politika, která destruovala odborné složky ministerstva natolik, že v některých oblastech znemožňuje jejich další fungování, dále organizační chaos plynoucí z neustále se měnících a vnitřně rozporných kroků a připravovaná opatření typu plošného testování, jež hrozí návratem ke školství osmdesátých let minulého století. Kauza eurofondy ale změnila situaci. Teď už nejde o ministra, nýbrž o pověst republiky.

Je příznačné, že reálný tlak na odchod ministra nastal až ve chvíli, kdy je ohroženo čerpání evropských peněz. Na ostatní Dobešova pochybení veřejnost není schopná si udělat jasný názor. Nebezpečí, že přijdeme o padesát miliard korun, však rozumí každý. Premiér Nečas dal ministrovi školství opět dva měsíce na nápravu. Je to zásadně špatná strategie, která nemůže vést k výsledku.

Zajímejte se o české porodnictví dříve, než se s ním potkáte

Ctirad Oráč

Český stát kriminalizuje porodní asistentky, vyhrožuje jim pokutami za pomoc při porodu mimo porodnici, ruší malé vlídnější porodnice, nemůžete si vybrat svého vlastního porodníka nebo asistentku, kteří vás budou doprovázet při porodu, a mnozí čeští porodníci i asistentky se chovají stále jako za komunismu. Nenechte si to líbit a zajímejte se o situaci, i když o dětech ještě zatím ani neuvažujete.

V západních demokratických zemích je pro ženu běžná volba, zda bude rodit v porodnici, porodním domě, nebo doma. Přeje-li si žena odejít z porodnice či porodního domu pár hodin po porodu, je jí to umožněno spolu s tím, že za ní dojíždí porodní asistentka a pečuje o ni doma. Chtějí-li rodiče v Česku odejít s dítětem z porodnice krátce po porodu, často je jim předhazovaná nesmyslná lhůta „povinných“ 72 hodin, která ovšem nemá žádnou zákonnou oporu.