Obléci se do kostky

Měla slušně rozjetou profesní kariéru: jako vysokoškolsky vzdělaná ekonomka se znalostí čtyř světových jazyků dělala manažerku pražského luxusního hotelu Adria. Jenže tomu všemu byl najednou konec: po porodu a s nástupem na mateřskou dovolenou ztratila stejně jako stovky jiných českých matek možnost nějaké vlastní seberealizace a najednou řešila, co se s ní vedle péče o rodinu vlastně bude dít dál. Marta Plecitá (34) si ale dokázala poradit. Napřed jen tak z legrace a pak čím dál víc zaujatěji začala navrhovat a šít „trochu jiné“ dětské oblečení. Během tří let se z jejího pokusu ušít vlastními silami přitažlivý kousek oděvu, kterým je „radost se oblékat“, stal docela slušný byznys. Pod příznačnou značkou Veselá Nohavice už těch slušivých šatiček prodala od stolu v panelákovém bytě barrandovského sídliště víc než sedm tisíc kusů a má okolo dvou tisíc stálých zákazníků – některé až v Austrálii či Kanadě.

Zvesela do kalhot

„Určitě to zná spousta matek – tu velkou chuť se vedle rodiny účastnit něčeho dobrodružného. Nejen starat se o děti a manžela, ale být ještě nějak prospěšná. Mít svoji práci a nějaký svůj vlastní zájem,“ popisuje Marta Plecitá, co se jí honilo hlavou před čtyřmi lety, kdy se jí narodilo první dítě. „Myslím, že zdejší matky mají dvě možnosti, jak se v takové situaci rozhodnout: jít normálně do práce, a to znamená děti vlastně víceméně nevidět, nebo přes pracák vzít na pár hodin nějakou uklízečku či prodavačku v obchodě,“ říká. Moc jiných možností tady pro matky není. „Řada mých kamarádek absolvovala třeba dvě vysoké školy a byly špičkami ve svém oboru. A jen proto, že mají dítě, o ně najednou nikdo nestojí,“ líčí bývalá manažerka Marta Plecitá.

Jí samotné se ale podařilo z takového klinče vyklouznout a pobídku k tomu jí paradoxně dala právě péče o dítě: „Jednou jsem tak koukala a říkala si, proč musí malé dítě jenom proto, že to je batole, nosit tak nekvalitní, ošklivé a nepohodlné oblečení, které se tu povětšinou prodává. A řekla jsem si, že to zkusím změnit.“ Budoucí úspěšné tažení Veselé Nohavice odstartoval obyčejný ubrus na chalupě z tradiční české kostkované látky – tzv. kanafasu. „Byl to praštěný nápad, ale zafungovalo to. Vyrobila jsem malé kostkované dětské ,lacláče‘ a ony vypadaly kupodivu hrozně pěkně,“ vzpomíná. Ten samý dojem měli i lidé na velikonočním jarmarku, kde Marta se svým výrobkem zkusila štěstí: okamžitě prodala všech třináct kostkovaných kalhot, kus za 170 korun. Obrovský úspěch.

Pod dojmem prvního výdělku se pak pustila do vymýšlení dětského oblečení naplno: každou volnou chvilku vyrážela na průzkumné poutě po Čechách a hledala ty správné výrobce kanafasu či manšestru. „Nemám zájem o levný dovoz z Číny, chci kvalitu a současně chci podporovat drobné výrobce, kteří i v drtivé konkurenci podobně jako já trvají na svém,“ vyvsětluje.  Dlouhé měsíce pak po nocích nad papírem s pouhými pastelkami vymýšlela svoje „veselé kreace“: kombinovala navzájem roztodivně barvy a vzory, přidávala či ubírala veliké kapsy a špičaté kapuce a tak se pomalu rodil celý sortiment.

S ním se pak na internetu a na příležitostných trzích pustila do čilého obchodování. První zákazníci se rekrutovali z řad kamarádů a známých, postupně ale prodej celorepublikově narůstal. A aby ne – vedle kvality a pohodlí mají její vycházkové oděvy do přírody nevídané možnosti. Překvapivě lze třeba na nich objevit připínací hračky na suchý zip v podobě nejrůznějších panáčků, květin, zvířat či lodiček. A svoje „usměvavé obleky“ do přírody Marta Plecitá nenabízí jenom dětem – pokud mají rodiče smysl pro humor, může se do „kostky“ obléci celá rodina. „Mám ráda, když se lidé neberou zase až tak vážně,“ říká majitelka firmy, která svou kanafasovou nabídkou získává ohlas i v zahraničí. „Až mi skončí mateřská dovolená, k nějakému kostýmku manažerky se už asi nevrátím. Objevila jsem svou vlastní cestu a to mě strašně těší. Chtěla bych svůj obchod rozšířit a třeba mít i vlastní dílnu, kamenný obchod a zaměstnance. Zatím to je jen sbírání zkušeností a malý přivýdělek. Ale i když se to všechno povede, ráda bych zůstala u výchozí myšlenky: dělat věc pro vlastní potěšení a pro radost druhým.“