O půstu se jedl bobr
Půst je dnes považován hlavně za očistnou, případně dietní techniku. Ten křesťanský čtyřicetidenní, jehož čas za pár dnů začíná, už z duchovních důvodů před Velikonocemi drží málokdo. Historička, archeoložka a specialistka na dějiny stravování Magdalena Beranová říká, že naši zbožní předci si během něj docela pochutnali.
Jak se dá vlastně zjistit, co naši předci jedli?
Slouží k tomu paleobotanika a osteologie, tedy nálezy semen rostlin a kostí. Podle nich odhadneme, jaké obiloviny pěstovali, jaké rostliny sbírali či jaké maso jedli, zda převládalo zemědělství, lov, nebo pastevectví. Když pak zkusíte rekonstruovat pracovní postupy, třeba vypěstovat pravěké obilí, sklidit jej pravěkými srpy a semlít na primitivních kamenných mlýncích, drtidlech, hodně vám to napoví. Samozřejmě to člověk musí zkoušet, mnoho věcí si domyslet. Postupy jsme při experimentech konzultovali třeba s mlynáři, kteří nám hodnotili mouku. No a když už jsme měli mouku, tak jsme z ní zkoušeli péct chleby a placky a vařit kaše. No řekněte, co bychom z toho měli, kdybychom to nezkusili?
Jak chutnaly?
Na vědeckých konferencích, které bývají dost často trochu nudné, jsme své výtvory podávali. Sjela se nám vždy spousta kolegů, i ze zahraničí, a všem chutnalo, brali si i domů.
Jak často se naši předci postili?
Postních dnů bylo opravdu hodně: všechny středy, pátky, zčásti soboty, připočtěme k tomu adventní půst, čtyřicetidenní velikonoční půst, vigilie, tzv. suché dny zostřeného půstu. Dohromady to dělalo až 192 dní v roce, kdy bylo zakázáno požívání masa teplokrevných zvířat a o pátcích také mléčných výrobků a vajec. Čtyřicetidenní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
