Dopisy

VRNĚNÍ ČESKÉHO LVA
RESPEKT 5/2011

Technologie tkaní je pro autory lákavá (proč tomu tak je, to by bylo téma na úvahu).

Přirovnávají k ní děje a jevy, o kterých píší. Pohříchu se mnozí pisatelé i překladatelé s tím, jak tkanina (obecně látka) vzniká, ani se správnou terminologií neseznámí, takže svému textu nepomohou. Přispějí ale do mé nesoustavně budované sbírky textilních textových omylů. Článek Jana Němce do ní také musím zařadit („…Szczygiełovu výbornou knihu drží pohromadě lakonický styl, dějová zkratka a schopnost ukázat události v bizarním světle, to vše na hustě tkané osnově reportérské práce.“), Proč? Osnova se předem napne čili nasnová, pak se kolmo k ní zatkává (vnáší) útek. Toto je princip tkaní, při němž vzniká hustě i řídce tkaná látka.

A. L. Čechová, textilačka

NEČAS NENABÍZÍ SRDCE
RESPEKT 6/2011

Za rozhovor s panem Blažkem by redaktorka Svobodová zasluhovala nějaké prémie. Muselo to být opravdu vysilující. Minimálně tak jako pro mě čtenářku tento článek číst. Pan Blažek se naprosto neuvěřitelně vytáčí a mluví zcela mimo některé otázky. Byla jsem překvapená, jak málo ho zajímá téma korupce – v podstatě je prohlašuje za téma médií a korupční kauzu pana Drobila naprosto nestydatě popírá. Stejně tak i existenci tzv. kmotrů.

Pokud v ODS a ve vysoké politice jsou lidé s podobným přístupem, nelze očekávat vůli ke změně. Co mohu já jako občanka ČR udělat? Není mi jasné, jak bych mohla dát najevo politikům, že se mi nelíbí jejich lhostejný přístup k věci. Připadá mi, že v ČR jsou politici ve vedení země jaksi zvláštně odděleni od občanů této země. Jako by jediný zodpovědný úkon občana bylo zvolit svého zástupce, a pak už politik žije svým vlastním způsobem, který občan nemá možnost ovlivnit.

Díky Respektu za tento a další články. Je to paprsek světla do politické tmy.

Gabriela Vopatová

NAHÁ LEJLA S BEZDOMOVCEM
RESPEKT 6/2011

Poslední dva roky se snažím v rámci své profese rozkoukávat v oblasti společenské odpovědnosti firem. Ač se váš text tomuto fenoménu přímo nevěnuje, myslím, že charita celebrit a páchání dobra ze strany firem mají mnoho společného.

Minimálně v řadě aktivit platí, že ti, kdo přispívají, vůbec neanalyzují naléhavost a podstatu problému, ale pouze plní jakousi společenskou objednávku. Podíváte-li se do výročních zpráv velkých firemních filantropů, najdete tam obdobná témata – dětské domovy, tělesně a mentálně handicapovaní a různé závažné nemoci.

Nejsem sociolog, a neumím tedy posoudit, jak ta společenská poptávka vzniká, ale je zjevné, že „v obchodní rovině“ funguje.

Už delší dobu přemýšlím (zatím však ne úplně úspěšně), jak přispět k tomu, aby ti, kdo chtějí darovat (nebo mohou díky své mediální slávě prostředky získávat), se před samotnou akcí zastavili a položili si otázky typu: jaká je podstata problému, jak je na tom jeho současné řešení, je potřeba toto řešení podporovat, přispívá k podstatě problému… Pak by třeba sami dospěli k tomu, že lepší než podpora provozu kojeneckého ústavu je podpora funkční pěstounské péče.

Petr Sokol

NÁBOŽENSTVÍ ATEISTICKÉ VĚDY
RESPEKT 7/2010

Může dnes být aktuální soubor textů z doby bronzové? Autor článku si odpovídá celkem jednoznačně, že ne: „Je hodně pravdy na tom, že Starý zákon může sotva sloužit jako vzor současné morálky.“

Zkusme si volně parafrázovat posledních sedm přikázání z Desatera: Práce nemá být jediná náplň tvého života, máš taky odpočívat. Snaž se o dobré vztahy v rodině. Nezabíjej. Neber si věci, které nejsou tvoje. Buď věrný. Mluv pravdu. Netrap se tím, že soused má lepší auto, dům…, buď vděčný za to, co máš. Opravdu nemůže sloužit?

Toto je praktická morálka, která kvalitu života zlepšuje. Nejšťastnější lidé, které znám, žijí podle této morálky. Proto si myslím, že i dnes Starý zákon může sloužit jako vzor.

Lidé dnes vyhledávají duchovno stejně jako kdysi, jen se mění objekt, přesouvá se z kostelů k evolucionistické filozofii. Než se šmahem odsoudí Starý zákon, zamysleme se nad prvními třemi přikázáními. Možná nám po prozkoumání dají smysl stejně jako ostatních sedm.

Jakub Drápal, student