Bude to Coco. Čeští rodiče hledají netradiční jména pro své děti

Bude to holčička, oznamuje lékařka rodičům při pravidelné prohlídce v šestém měsíci těhotenství. Nastávající tatínek má vytříbený nos na dámské parfémy a v tuto radostnou chvíli vnímá především lékařčin Coco Chanel. „Jasně, Coco,“ vyhrkne spontánně. Jméno se chytlo jako pracovní pro budoucí miminko a po celý zbytek těhotenství rodiče už mluvili jen o Coco. Když pak těsně před narozením začali vážně uvažovat o jméně, nakonec je už nic lepšího nenapadlo.

Nejsme ovšem v anglosaském světě, kde do jmen nikdo nikomu nemluví. V Česku nad oficiálním seznamem křestních jmen, které matrika povolí, bdí už několik desítek let přísná lingvistka a soudní znalkyně Miloslava Knappová. Zkušenost s touto ženou mají úplně všichni, kdo chtěli svému dítěti dát jen trochu netradiční jméno. „Řekla, že to nepůjde, a velmi mne od toho zrazovala. Prý děti budou dceři nadávat a křičet na ni kokokodák. Nakonec mi ale tři dny před porodem přišla dobírka na 980 korun a v ní byl pozitivní posudek,“ říká Bára Vaculíková a drží v rukou svou dvoutýdenní dceru Olivii Coco. „Chtěla jsem něco jedinečného pro svého jedinečného potomka,“ usmívá se maminka a vyslovuje tím stále častější touhu českých rodičů oprostit se od zastaralých seznamů v kalendáři a pojmenovat dítě po svém.

Tak tohle neznám

„Když opravdu chcete netradiční jméno, tak si najdete cestu, jak jej legalizovat,“ říká Robert Blanda, kterému na klíně sedí jeho devítiletý syn Merlin a vedle něj popíjí limonádu dvanáctiletá dcera Nerys. Když se s manželkou v době těhotenství bavili o jménech, měl fanoušek fantasy a sci-fi literatury jasno. Zalíbila se mu postava rozhodné, sympatické a charakterní majorky Kiry Nerys ze seriálu Star Trek. Při přesvědčování úřadů měli nakonec štěstí, protože se dozvěděli, že Nerys je běžné jméno ve Walesu a tím je potvrzena jeho existence, což je podmínka k jeho povolení v Česku. Výhodou je, že děti jsou nezaměnitelné a jsou na to i patřičně hrdé. „Vždyť se o mne perou,“ říká Merlin: čaroděje z legendy rytíře Artuše si přivlastňují nejen Britové, ale také Bretonci nebo Švýcaři.

V rodině Blandových se svátky neslaví, ale i kdyby tuto tradici chtěli dodržovat, v tradičním kalendáři jména stejně nenajdou. Současná podoba kalendáře pochází z konce osmdesátých let a od té doby seznam jmen nikdo neaktualizoval. Jenže lidé si v posledních letech začali stěžovat a psát vydavatelům, aby to či ono jméno zařadili do seznamu. Podle zákona je totiž čistě na rozhodnutí vydavatele, k jakému dni jména přiřadí. Vydavatelství Presco Group se proto jako první po stížnostech především od rodičů Tobiášů, Matyášů, Vaness a Margarit rozhodlo kalendáře po konzultaci s již zmíněnou hegemonkou Miloslavou Knappovou a s Ústavem pro jazyk český AV ČR rozšířit a ke každému dni přiřadit až čtyři jména. Jestli tedy někdy v budoucnu bude mír Merlin přece jen chuť oslavit svátek, může si přiťuknout společně se všemi Gabrielami, Merviny a Zoltány na začátku března.

Nerys ovšem zatím ani v novém kalendáři své jméno nenašla, a tak alespoň svou panenku pojmenovala klasicky – Terezka. Ta je v uplynulých dvaceti letech jednoznačně nejoblíbenějším dívčím jménem. Český statistický úřad každý rok vydává seznam nejčastějších jmen, statistika však z úsporných důvodů sleduje jen děti narozené v lednu. Letošní čísla ještě neznáme, ale při pohledu na trend za uplynulých dvacet let jasně vede Tereza, následována Annou, Eliškou a Karolínou. V jednotlivých letech pořadím na špici zamíchaly Natálie, Adély, Kateřiny, Nikoly nebo Kristýny. Trendy u chlapeckých jmen se tolik nemění, každoroční lednová tabulka jako by byla kopií roku minulého – tedy Jan, Jakub, Tomáš a Lukáš v různém pořadí.

„Naše děti mají jméno každý sám pro sebe a lidem hned utkví v paměti,“ říká Karolína Klinecká z Lounska, která s manželem pro své tři děti hledala jiná jména, než nabízí citované žebříčky popularity. „V baseballovém mužstvu, kam chodí náš syn Kryšpín, je několik Martinů, Matějů a Matyášů, ve třídě zase několik Lucinek, takže jim stejně nakonec děti neříkají jménem, ale vymýšlí přezdívky, aby je od sebe rozeznaly,“ pochvaluje si Karolína Klinecká svůj výběr. Jenže tak jednoduché to nebylo. Dva týdny po narození třetího dítěte si rodiče chtěli vyzvednout rodný list a dozvěděli se, že jméno Bertin neexistuje. I když už předem měli rodiče vyhledáno, že takto se jmenoval jeden španělský mnich v osmém století i dnes žijící lidé v Německu, museli absolvovat známé přesvědčovací kolečko u lingvistů. Dnes už ale mají Bertin, Kryšpín i Mia úředně potvrzeno, že existují. A pomohli dalším. Když totiž jednou jméno dostane kulaté razítko, automaticky se dostane do dalšího vydání legendárního seznamu paní Knappové, a proto v aktuálním prosincovém výtisku její postupně aktualizované knihy Jak se bude vaše dítě jmenovat už jméno Bertin uvedeno je.

Tři vlny

„Všichni nám říkali, proč to dítě trápíme a nedáme mu nějaké hezké české jméno,“ vzpomíná Robert Fajman, otec tří dcer. Nejstarší osmiletá Alžběta se jmenuje po britské královně, jméno Julie rodiče napadlo při sledování filmového zpracování Romea a Julie a Matildu prostě našli v kalendáři, jen původní tvrdé y tohoto germánského jména chtěli zjemnit měkkým znakem. „Nechtěli jsme žádnou extravaganci, jenže Češi jsou hrozně konzervativní, a tak většina i na tato jména reagovala negativně,“ říká otec.

Neměnné tabulky nejoblíbenějších jmen, neústupnost paní Knappové i negativní reakce lidí prozrazují, že Češi se rádi drží zajetých kolejí. Nicméně trendy v uplynulých letech ukazují, že se přestáváme bát. Třeba rodičům, kteří se ztotožňují s východními náboženskými směry, se narodili Kumar, Nirmal, Sávitrí nebo Anahita. „V poslední době se lidé většinou s vyšším vzděláním snaží prolomit společenský stereotyp a oživují jména zastaralá, jako například Háta, Matylda, Odolen nebo Kašpar,“ vysvětluje Miloslava Knappová a poukazuje na další tři moderní vlny posledních let – jména ze Starého zákona (Sára, Ester, Joshua, Samuel), jména z mytologie a antiky (Orfeus, Phoenix, Niobé, Pandora) nebo jména inspirovaná různými osobnostmi (Mia, Gwyneth, Damon) či televizními seriály (Manuela, Megan). Nesmíme také zapomenout na děti ze smíšených manželství, které často dostávají jména podle rodinné tradice ze zahraničí.

Je to v „bibli“?

Učitelka Pavlína Řeháková se kdysi připravovala na průvodcovské zkoušky po Praze a v několika historických pramenech se setkala s křestním jménem Mikeš. Jméno se jí tak zalíbilo, že když před čtrnácti lety otěhotněla, bylo jí všechno jasné. Jenže z matriky přišel dopis, že jméno neexistuje. „Prý mu zkazím život. Jenže to přece není můj problém, že lidé toto jméno mají spojeno s nějakým kocourem. Chtěla jsem obnovovat staré české tradice a navíc to má pozitivní náboj hravosti,“ hájí jméno Pavlína Řeháková. Když rodiče úřadům neustoupili ani po půl roce, co chlapeček neměl rodný list, nakonec dostali pozitivní posudek. Lingvisté našli, že jméno existuje v Maďarsku a vyslovuje se Míkéš. „Dřív na syna ve škole občas mňoukali, ale dnes je to pryč. Mikeš se svým jménem všude chlubí,“ říká matka.

Problémem při uznávání bylo, že jméno působilo jako domácká forma. Podle českého zákona totiž nelze (podobně jako ve většině evropských zemí) vedle názvů předmětů a jmen opačného pohlaví zapisovat právě zdrobněliny. Paradoxně by tedy bylo lehčí pojmenovat své dítě Ježíš nebo Charles než třeba Káťa nebo Míša. Jenže i to je pravděpodobně jen otázkou času. Ještě před několika desítkami let nebylo možné registrovat Vojtu, Vítka nebo Lenku, což je původně podle zákona nepřípustná domácká forma od Magdalény nebo Heleny.

Každopádně platí, že poslední slovo má vždy matrika. Praxe ukazuje, že jména, která se zatím nedostala do „bible“ křestních jmen od paní Knappové, jako by neexistovala. „Pokud není jméno schválené, tak má žadatel smůlu,“ říká neúprosně matrikářka Alena Cihanová z Prahy 2, jež vystavuje rodné listy dětem, které se narodily v porodnici U Apolináře.

Loni o uznání jména žádalo kolem 250 rodičů, smůlu měli nakonec třeba Kayra (Ústav pro jazyk český místo toho doporučil Kaira nebo Khayra), Wift, Nyna nebo Míkol. Mimochodem, poslední jmenované sice najdeme v Bibli kralické, ale lingvisté říkají, že hrdiny z knížek uznat nelze, podobně jako třeba Budulínka. Loni naopak náš nový kalendář obohatila například Arjuna, Marli, Jeona, Jaffar, Samia, Nenet, Zackary, Hamed, Emili, Téo, Cory, Mariam nebo Bartol.