Neduste se, jste v pořadí

Trvalo pouhých dvacet osm dnů nového roku, než bylo nutné vyhlásit na Ostravsku první letošní smogovou situaci. Zdálky to vypadá jako další alarmující zpráva v dlouhé řadě těch předchozích, podle nichž je vzduch nad severomoravskou metropolí otráven hodně za limity. Nový ministr životního prostředí proto tři týdny po svém jmenování odjel do Ostravy, aby situaci řešil. Na výsledek té vládní mise čekají nejen Ostraváci.

Pavle, řekni jim to

V jednom dni samozřejmě nelze zachránit svět a ani Ostravsko, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa se proto zatím alespoň osobně seznámil se stavem ovzduší i s místními politiky. Ostravská radnice si od nového ministra slibuje, že ji podpoří při tlaku na legislativní změny, zatím mu ale žádné konkrétní požadavky nepředala. Místo toho se snaží navázat osobní vztahy, a tak se s ministrem domluvili, že se budou setkávat každý měsíc. Přesně to se totiž v uplynulém půlroce ukázalo jako klíčové.

Když vznikající Nečasova vláda loni v létě jmenovala mezi svými prioritami i zlepšení ovzduší v Moravskoslezském kraji, poslala tehdy na post ministra životního prostředí právníka Pavla Drobila, domorodce právě z tohoto regionu. „To věci hodně zjednodušilo, ten fakt, že jsme se osobně znali,“ říká ostravský náměstek pro životní prostředí Dalibor Madej. „Vše jsme řešili nakrátko, když sem ministr jezdil na víkendy domů. Řekl jsem mu třeba: Pavle, prosím tě, řekni jim na tom ministerstvu dopravy, že je nesmysl, aby místní řidiči na dálnici, která vede městem, museli mít na tom úseku známku.“ Nicméně se ukázalo, že ne vždy osobní známosti pomáhají, protože návrh nakonec neprošel a řidiči bez dálniční známky namísto po dálničním obchvatu i nadále jezdí skrz emisemi zamořené město.

Naproti tomu velkým úspěchem je jedinečná finanční injekce. Ministr Drobil v září uvolnil čtyři miliardy korun, o které si do letošního května může žádat kdokoli, kdo potřebuje podporu na opatření, která přispějí k čistšímu vzduchu. Na ministerstvu zatím leží v různé fázi rozpracování 40 žádostí, mezi nimi jsou například výrobní družstva, teplárna, hutní podniky nebo vysoká škola, které chtějí příspěvek na plynofikaci, nový monitorovací systém nebo obnovu starých strojů. Ačkoli úředníci v Moravskoslezském kraji pravidelně říkají, že jim pro boj se špatným ovzduším chybí především peníze, žádost o dotaci podalo zatím pouze několik málo obcí. A město Ostrava na výzvu nereagovalo vůbec, i když to vypadá, že podobně štědrá nabídka už nepřijde. „Je to málo, vypočítali jsme si, že na všechny naše projekty pro zlepšení ovzduší potřebujeme celkem 28 miliard korun,“ vysvětluje Madej, proč nechtěl na plány záchytných parkovišť, projekty na odstranění ekologických škod, častější čištění ulic nebo provoz měřicích stanic žádat o finance z Drobilova fondu. „Nechceme vysát celé čtyři miliardy, to by nevypadalo dobře,“ dodává s tím, že si město tajně myslí na balík peněz, které tamní velcí znečišťovatelé ročně posílají do Státního fondu životního prostředí. „Znečištění zůstává tady, proto chceme, aby i jejich peníze zůstaly u nás,“ říká Madej.

Tento plán ostravskému magistrátu už jednou – za ministrování Martina Bursíka – nevyšel, a jak se k požadavku staví nový ministr, zatím nevíme, protože žádost o rozhovor odmítl s tím, že se k Ostravě zatím nechce nijak podrobně vyjadřovat.

Jenže ostravská radnice má ještě jedno želízko v ohni. Zásadní posun ve vyjednávání se státem totiž očekává od své žaloby, kterou loni v květnu podala na vládu a na ministerstva životního prostředí a dopravy za to, že se nepostaraly, aby se ve městě dalo zdravě dýchat. Ostrava je přesvědčena, že dochází k porušení práva na příznivé životní prostředí, protože limity pro polétavý prach, které mohou být podle zákona překročeny maximálně 35krát ročně, vyletěly v uplynulých letech v ostravských čtvrtích sousedících s největším regionálním znečišťovatelem a výrobcem oceli ArcelorMittalem nad povolený limit až 119krát. Ostrava v žalobě požaduje, aby to stát změnil.

Nicméně i to se ukazuje jako běh na dlouhou trať, Městský soud v Praze vyzval žalované strany k vyjádření, ale téměř rok od podání stále chybí stanovisko posledního žalovaného, bez kterého soudci zatím nic dělat nemohou. „Zatím posuzujeme, jaký vliv má na znečišťování třeba výstavba komunikací a jestli celá věc vůbec souvisí s naším úřadem,“ vysvětluje zpoždění Denisa Vajskébrová z ministerstva dopravy.

Městský soud je podle své tiskové mluvčí žalobami na státní úřady ale tak zavalen, že se rozhodnutí určitě nedá očekávat v dohledné době. Ostrava tedy mezitím připravuje malá opatření, třeba na omezení vjezdu starších automobilů, které nesplňují emisní limity, do tří nejvíce ohrožených městských částí.

Diskuse o vzduchu však zdaleka není jen problémem Ostravska nebo státních institucí, celá záležitost nabrala i mezinárodní rozměr. Pravidelně dvakrát do roka se proto setkávají polští a čeští zástupci z ministerstev a inspekcí životního prostředí, krajů a hydrometeorologických ústavů. Naposledy jednali minulý týden a navzájem si představili různé programy na ochranu ovzduší. I když atmosféra je podle účastníků setkání přátelská, ve vzduchu visí zásadní rozpor. Zatímco Polsko považuje za hlavního viníka otráveného vzduchu lokální topeniště, v nichž lidé pálí odpadky a uhelné kaly, Češi vidí tu největší vinu u průmyslových fabrik a požadují nastavení jednotných podmínek pro velké zdroje znečištění na obou stranách hranice. Jestli je to reálný cíl a kdy bychom mohli pozorovat první výsledky, si však zatím úředníci z krajského úřadu netroufají odhadnout.

Kontrola možná a žádoucí

Co tedy do té doby mohou dělat přímo v Ostravě? Zastupitelé už na konci roku schválili, že hromadná doprava bude v době smogu pro všechny zdarma. Od té doby už Ostravané jezdili v tramvajích a trolejbusech bez placení dvakrát, město si ale zatím efektivitu tohoto kroku nevyhodnotilo. „Osobní auta mají podíl jen kolem deseti procent na znečištění ovzduší. I kdyby každý desátý řidič nechal v době smogu své auto doma, výrazně to při těchto počtech vzduch nezlepší. Celé to stojí milion korun denně, za to bychom mohli častěji čistit ulice a smogovým situacím více předcházet,“ kritizuje rozhodnutí například zastupitel z opozičního Hnutí Ostravak Petr Jančík. Jako docent na báňské univerzitě se životnímu prostředí věnuje už dvacet let a sepsal za tu dobu s kolegy nespočet studií se závěrem, že původ znečištění je trojí: doprava, lokální topeniště a velké podniky.

Město má podle úředníků v tomto trojlístku jedinou – a ještě navíc velmi omezenou – kompetenci, a to při regulaci lokálních topenišť. Úředníci sice mohou obyvatelům předepsat, čím smějí a nesmějí topit, bez potřebného zákona to ale přímo v domácnostech kontrolovat nemohou. Dosavadní ministr Drobil obcím vzkázal, že tuto hranici osobní svobody překročit nelze, jestli nový ministr o změnu bude usilovat, zatím není známo. Ale například v nedaleké obci Písečná už dokázali, že domácnosti aspoň zčásti kontrolovat lze – a že lidem to vůbec nevadí. Obec z vlastního rozpočtu přidává občanům až 30 tisíc korun na výměnu kotlů a ve smlouvě je i klauzule, že úředníci mohou kdykoli v domácnosti zkontrolovat, jestli lidé nový kotel opravdu používají. V Ostravě tento pozitivní příklad komentují pouze s tím, že jejich staré smlouvy jsou napsány špatně a jsou nevymahatelné. Ostravský náměstek pro životní prostředí sice přiznává, že jedinou možností, jak přesvědčit lidi k ekologičtějšímu topení, je finanční příspěvek, z městského rozpočtu však na tento účel nehodlá uvolnit ani korunu.

Opoziční zastupitel Jančík ovšem patří do tábora těch, podle nichž je klíčový posun k lepšímu možný jen při omezení velkých podniků; ty se podle něj na otráveném vzduchu podílejí až ze dvou třetin. Se zástupci velkých fabrik se sice Dalibor Madej dvakrát do roka setkává na radnici, aby se informoval, co pro zlepšení ovzduší dělají a požadoval ekologický přístup. Na soukromé firmy město totiž podle Madeje na rozdíl od kraje a státu nemá metr, a navíc je rádo za každé pracovní místo. Omezení výroby by totiž podle firem s sebou automaticky přineslo propouštění. A jak říká šéf odboru ochrany ovzduší ostravského magistrátu Vítězslav Dobeš: „K čemu nám je dobré ovzduší, když bychom tu měli sociální problém.“