Šéf německé Bundesbank Axel Weber oznámil, že nebude kandidovat na druhý termín ve vedení této instituce. Trhy si to většinou přeložily tak, že bývalý německý akademik zároveň definitivně vzdává svoje úsilí o to stát se nástupcem Jeana Clauda Tricheta v čele Evropské centrální banky (ECB).
Weberův odchod bývá dáván i do souvislosti s úprkem od portugalského dluhu, jehož tzv. riziková prémie v průběhu minulého týdne opět rekordně vzrostla.
Odchod Webera zafungoval jako roznětka. Po čtrnácti dnech klidu musela vstoupit opět do hry ECB a začít nakupovat portugalské dluhopisy ve velkém. Proč nejistota kolem Webera znervózňuje? Investory nepochybně zneklidňuje, že na obzoru není žádná přesvědčivě silná osobnost, která by mohla vést klíčovou instituci eurozóny.
Němec Klaus Regling, šéf tzv. ochranného valu EFSF, je obecně považován za slabou váhu, podobně jako Lucemburčan Yves Mersch. Z hlediska erudice i síly osobnosti je asi nejlepším kandidátem prezident italské centrální banky Mario Draghi, toho ale patrně diskvalifikuje, že je Ital (Itálie totiž zrovna nesymbolizuje zodpovědnost).
Jedna věc je, zda si po zkušenostech s evropským prezidentem Hermanem Van Rompuyem a ministryní zahraničí baronkou Ashtonovou Evropa může dovolit další šedou myš ve vedení klíčové evropské instituce. Navíc Němci potřebují vyslat domů signál, že v čele ECB bude přísná osobnost německého formátu, která ubezpečí Němce o tvrdosti a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
