Jak dlouho ještě?
Soud s bývalými studenty architektury vypovídá o stavu společnosti a funkci státu
Na první pohled nenápadná událost, která se proměnila v „nekonečnou“ soudní kauzu, odhaluje bezradnost naší současné justice. Byla nastartována listopadem 1989. V lednu 1990 tehdejší studenti brněnské fakulty architektury o svém pedagogovi, asistentu Janu Snášelovi, který byl současně předsedou základní organizace KSČ, prohlásili, že má demagogické, arogantní a kariéristické vystupování a zneužívá svého politického postavení. Tři z nich – Zdeněk Hirnšal, Martin Laštovička a Jiří Slezák – dokument „Vyjádření nedůvěry studentů za dosavadní činnost na půdě fakulty architektury“ spontánně podepsali.
Posléze byly na místa akademických pracovníků vypsány konkurzy. V nich Snášel neuspěl. Musel ze školy odejít. Situaci však vyhodnotil tak, že osobní vlastnosti, které byly ve vyjádření citovány, neodpovídají skutečnosti a poškozují jeho čest. V dubnu 1991 podal na signatáře dokumentu žalobu.
Studenti byli postaveni před úkol opakovaně dokazovat, že v prohlášení formulované vlastnosti bývalý stranický předseda skutečně má. Nastal kolotoč, jehož soukolí se dosud nezastavilo. Po rozporuplných verdiktech se měli několikrát omluvit a také se omlouvat nemuseli. V roce 2003 Ústavní soud zdůraznil, aby se v dalším řízení přihlíželo ke kontextu doby, v níž k událostem došlo.
Kontext doby
Působení KSČ, která v roce 1948 pronikla na akademickou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu