Penze, nebo život

Na první pohled to vypadá jako řetězová reakce – po Maďarsku a Slovensku zařazují zpátečku také sousední Poláci. „Je to neufinancovatelné. Buď couvneme, nebo musíme brát z kapes obyčejných lidí,“ vysvětlil polský premiér Donald Tusk důvod, proč jeho země zásadně přestavuje svoji dvanáct let používanou a odborníky oceňovanou důchodovou reformu. Ta zpráva vzbudila celosvětový ohlas a například polské dluhopisy díky plánům premiéra okamžitě podražily.

A bližší pohled na aktuální dění u sousedů by rozhodně neměl zapadnout ani v Česku – naše reforma se stříhala podle polské „šablony“ a má se už zanedlouho spustit.

Zalepte díru, prosze pana

Jen málokterý zákon postrčil polské politiky do tak příznivého mezinárodního světla jako jejich důchodová reforma. Polsko podobně jako celá Evropa řeší demografický problém stárnutí populace, v němž penzijní systém vyplácející důchody z peněz pracujících začíná narážet na své hranice. Tu situaci známe i v Česku – zatímco dnes vydělávají na jednoho důchodce v průměru tři produktivní dospělí, už během necelých čtyřiceti let se má tento poměr snížit na pouhé dva ku jednomu.

Když proto liberální polský premiér Jerzy Buzek protlačil v roce 1998 odvážnou reformu spočívající v individuálním spoření na penze, poskočilo Polsko v očích ekonomů o několik příček vzhůru. Vláda dnešního předsedy Evropského parlamentu tehdy určila, že zhruba třetina z dvaceti procent sociálních odvodů Poláků půjde namísto do státního rozpočtu na soukromé účty, ze kterých se budoucím důchodcům jednoho dne vrátí.

„Není pochyb o tom, že ta myšlenka je od začátku správná,“ hodnotí model, který od Polska a Švédska následně odkoukalo i Slovensko či Rumunsko, uznávaný bratislavský ekonom Pavol Kárász. „Jakmile jdou příjmy důchodců z více míst, znamená to i menší riziko pro možné budoucí problémy. Pokud selže jeden pilíř, je tu ještě další,“ opakuje známou poučku. To, co se však podle pana Kárásze nepovedlo, je právě cifra stanovující, kolik peněz poteče namísto státu do fondů soukromníků.

Jak už bylo řečeno, Polsko stanovilo hranici na 7,3 procenta, Slovensko v roce 2004 dokonce na devíti. „Podle tehdejších propočtů platilo čím více, tím lépe. Pak ale přišla ekonomická krize a s ní i problémy se státními dluhy. Bylo to zkrátka moc,“ říká pan Kárász.

Výše rozpočtového „výpadku“ vyjádřená v řeči peněz mluví ostatně sama za sebe. Poláci musí od spuštění reformy lepit každoroční důchodovou díru ve výši zhruba 340 miliard zlotých (zhruba dva biliony českých korun), v případě Slovenska jsou to aktuálně zhruba dvě miliardy eur.

Kde vzít a nekrást

Obě země s touto zátěží řadu let fungovaly, už v roce 2008 ale Slovensko v obavě z otřesů finančního systému zakázalo penzijním fondům prakticky jakékoli odvážnější investice a vyzvalo občany k návratu do státního systému. Krátce poté se navíc soukromé spoření stalo nepovinným.

Vůbec nejznámější zemí, která přiznala svou neschopnost udržet státní rozpočet i s financováním důchodové reformy, se stalo Maďarsko, kde vláda v loňském roce dokonce veškerý majetek fondů znárodnila. A teď do třetice – jak už bylo řečeno – couvá z reformy i Polsko (z již zmiňovaných 350 miliard zlotých se mají celé dvě třetiny vrátit pod křídla státního rozpočtu (do fondů poteče nově pouze 2,3 procenta sociálních odvodů).

Ale situace se může ještě měnit. V Polsku nabírá na síle skupina odpůrců „zpátečky“ z řad významných politiků i ekonomů. V případě Slovenska dnes dokonce vláda premiérky Ivety Radičové dokončuje zákon, který má ze spoření u soukromníků opět udělat povinnost a samotným penzijním fondům uvolnit ruce při investicích (díky nim by mohly mnohem odvážněji investovat na burzách a zajišťovat tak sobě i svým klientům možné vyšší budoucí zisky).

Na druhou stranu premiér Donald Tusk má pro svůj „znárodňovací“ plán i jeden pádný argument – Polsku hrozí, že už letos naroste jeho státní dluh na 55 procent HDP, což by znamenalo jediné: jak Polákům nakazuje několik let starý ústavní zákon, překročení této hranice musí provázet zastavení všech investic a seškrtání státních výdajů na úplné minimum. „Teď, kdy se po krizi ekonomika opět rozjíždí, by to byla katastrofa,“ opakují polští ministři v čele s premiérem Donaldem Tuskem.

Jaké je tedy z aktuálního polského vývoje poučení pro Čechy, kteří finále příprav své důchodové reformy ohlásili na nejbližší týdny? „Je to jen další důvod, proč nic neměnit. Od podobných experimentů se ve světě ustupuje a také my bychom měli zachovat dnešní stav,“ říká ekonomický expert celostátní odborové centrály ČMKOS Vít Samek.

Takových hlasů je ale naprostá menšina. Samotná vláda avizuje propracovanější systém, s jehož financováním by se měli vyrovnat i její budoucí nástupci. Lidové noviny dokonce před týdnem přinesly zprávu o tom, že koalice se už na klíčovém zákoně dohodla (viz rámeček Obrysy české cesty ve 3 bodech).

Dvě klíčové otázky však bezesporu platí i pro české plány – tedy především kde vzít peníze na rozpočtový výpadek spojený se vznikem soukromých fondů, ale také jak nastavit systém tak, aby se uložené peníze u soukromníků do budoucna skutečně zhodnocovaly (na Slovensku se terčem kritiky fondů staly právě jejich malé výnosy – budoucím důchodcům se peníze zhodnocují jen zhruba o tři procenta ročně, tedy tolik, o kolik je pravidelně znehodnotí inflace).

Tři procenta utáhneme

„Reformu chceme a bude. To platí. Konkrétní dohoda ale zatím bohužel chybí,“ povzdychne si hned v úvodu nad novinovými titulky o koaliční „shodě“ Jaromír Drábek. „Jak ostatně ukazuje i Polsko, právě ta konkrétní čísla jsou na celé akci to nejdůležitější.“

Opakování polského scénáře – „znárodnění“ peněz ze soukromých fondů nějakou budoucí vládou – mají podle Drábka i expertů z NERV předejít především realističtější čísla. „Zatímco Poláci posílali na soukromé účty devět a Slováci sedm, my uvažujeme zhruba o třech procentech. To Česko utáhne,“ říká expert z NERV Jiří Rusnok a obdobně mluví i ministr Drábek.

Známý je dnes i zdroj, který by měl potřebný výpadek (odhaduje se na více než 30 miliard ročně) zajistit: zvýšení DPH. Právě na této otázce se podle posledních zpráv z koalice jednání o reformě protahují. Dvě větší vládní strany se již sice shodly, že daň by se měla sjednotit na jednotnou devatenáctiprocentní úroveň, třetí koaliční strana Věci veřejné ale souhlas zatím nedala. „Prosazujeme ponechání nižší sazby zhruba pro dvacet základních potravin nebo aspoň kompenzace přes sociální dávky. Bez toho se nepohneme,“ naznačuje poslanec a ekonomický expert Věcí veřejných Michal Babák.

Jasněji by mohlo být brzy – už toto pondělí mají jednat ekonomičtí ministři jednotlivých stran koalice, a jak avizuje ministr Drábek, únor by měl do vyhlídky na přesný jízdní plán důchodové reformy vnést jasno. O tom, nakolik úspěšně se českou důchodovou reformu podaří nastartovat, však podle expertů rozhodnou teprve detailní jednání o podobě samotných penzijních fondů.

Jde jen zdánlivě o maličkosti – například o to, zda budou fondy znát identitu svých „klientů“, či povedou pouze anonymní důchodové účty. Jak se ukázalo již dříve v zemích jako Švédsko a ostatně i Polsko či Slovensko, právě toto nastavení může celý systém až několikanásobně prodražovat a nutit tak budoucí politiky, aby místo koncepčního promýšlení budoucnosti hasili požár účtů hroutících se tady a teď. 

OBRYSY ČESKÉ CESTY VE 3 BODECH

POVINNÉ ODVODY – z dnešních 28 % mzdy odváděných na sociální pojištění půjde část – pravděpodobně 3 % – na individuální spořicí účty u penzijních fondů (v budoucnu možná dokonce 4 či 5 %). Lidé mladší 40 let povinně, lidé mezi 40 – 50 budou spořit dobrovolně. Každý by si mohl vybrat, zda peníze fondům svěří na rizikovější a potenciálně výnosnější či naopak konzervativní a jistější investice.

POKLADNA DPH – přesměrování 3 % na soukromé účty může rozpočtu způsobit každoroční výpadek okolo 40–50 miliard. Většinu peněz chce vláda získat ze sjednocení DPH na 19 %. Zdražení potravin ošetří buď sociální dávky či zachování nižší sazby pro vybrané potraviny. Počítá se i s valorizací současných penzí.

VÝHODY PRO RODIČE – rodiče dětí, kteří tak systému pomáhají více než bezdětní, pravděpodobně získají nové slevy na sociálním pojištění či daních.